Po(d)vědomé cesty (Cesty na Severozápad Jana Hrubého)

Kolej Yesterday nebo Etc...2 by bez Jana Hrubého byly o mnoho jiné desky. Jsou to nejen jeho housle, ale i aranžérský dotyk, co se na nich podepsalo. Důležitý, ale nenápadný hudebník zanechal v domácím bigbítu pořádný zářez, má ale ještě jednu lásku, možná ne tolik viditelnou, ale neméně podstatnou – folklór evropského severozápadu, keltskou hudbu.

Věnuje se jí společně s projektem Kukulín. Od roku 1992 vzniklo sedm alb pod touto hlavičkou, přičemž ty první tři – Cesta na severozápad (1992), Arthur’s Stone (1993) a Burning Rose (1993), byly dlouho nedostupné. To se nyní změnilo, péčí vydavatelství Galén vyšly na konci loňského roku, u příležitosti Hrubého sedmdesátin, znovu. Dostalo se jim slušivého boxu, který doprovází booklet s texty, ediční poznámkou a sleeve notes jednotlivých alb.

Ony tři desky patří k sobě, je to záznam prvotního Hrubého oslovení touto hudbou a lidem Anglie, oslovení ještě neovlivněné tolkienovskou poetikou (Středozem (1998), Silmarillion (2003)). V první, zvukové rovině míchá folkovou hudbu s lehkým náznakem elektroniky (samplované bicí), v té druhé se prolínají styly a kultury. Hrubému se daří „provrtat“ až na prapůvodní jádro lidovek ze severozápadu i lidovek našich, taková D-Day z Burning Rose by se neztratila na veselici na Moravském Slovácku. Skladba Světlo zevnitř má klasicistní názvuky, Půjčovna velbloudů šumí pouštními písky, Tráva si pohrává s indickou hudební tradicí. Ale není to útvar mající za úkol poukázat na barevnost kultur, z Hrubého hry ční přirozenost poučená muzicírováním nad škopkem piva. Tenhle veselý leprikón se nechává přirozeně vést svou intuicí, která ho místy ponouká překvapivými cestami. A podobné neškolené hudební cítění je charakteristické i pro dva klíčové spoluhráče – akordeonistu Rudolfa Hálka a hlavně Petera Mustilla, který otextoval a nazpíval podstatnou část Arthur’s Stone a Burning Rose.

TrojCD možná ve svém titulu nese geografické upřesnění, Hrubého cesty ale vedou ve skutečnosti jinam: do krajin, které jsou příjemně povědomé a domácky příjemné. Ze skladeb čiší jakýsi spolehlivý fundament, vazba na vlastní přirozenost, jejíž je hudba ideálním vyjádřením.