Jakub Koumar | Články / Recenze | 03.03.2016
Ondřej Bělíček, člen postravevových Lightning Glove, už pod sólovou značkou Dizzcock dokázal, že se na klikaté scéně ponurých beatů a ostrých samplů určitě neztratí ani bez doprovodu. K prvnímu produktu si sice ještě poradce vzal. EP AL masteroval Jorge Boehringer, známý hlavně pod pseudonymem Core of the Coalman. Na nové desce Elegy of Unsung Heroes už se do drnivých trapových beatů pouští sám.
Na optimismu mu to nijak nepřidává. AL reprezentuje dystopickou polemiku s technokracií, jejíž následky jsou zotročení lidstva, a protíná se s tvorbou experimentátorů jako Lunacybot nebo Agromaniac. Nově se vyhýbá člověku coby bezmocné obecnině a pitvá ho jako jedince. Od rozpité láhve s chmurami se totiž jen tak neodchází. Nejen názvy, ale ani sound není zrovna optimistický, zní chladně a odtažitě, jako by vůbec nesoucítil s bytostmi, jen opisoval jejich mizérii. Oproti Dizzcockově domovskému projektu Lightning Glove zní nová sólovka bezútěšněji, jen s menší porcí zoufalství. Zatímco Lightning Glove využívají každý coul prostoru, osiřelý Dizzcock klade důraz na místa, která od sebe jednotlivé samply odsekávají.
Nad elektronikou přemýšlí a zvuky šetří, jak může. Divoké koláže? Hutné beaty? Zapomeňte. Elegie neopěvovaných hrdinů jsou nenápadné, stejně jako postavy, pocity či situace, o nichž vypráví. O to zajímavěji působí, když do nich postupně tón po tónu, skladbu po skladbě pronikáte. Zvolna. Ale ne pomalu. Výpovědi jsou spíš lenivé, oplývají barevností, přičemž si zachovávají stereotypní charakter. Jako překrásné kulisy, které dopadají na člověka s tíhou absurdní banálnosti a netečnosti k jeho existenčním i existenciálním dramatům.
Hudba místy zní jako drillové podloží pro neveselou flow, jenže ta nepřichází, což stupňuje bezvýchodnost, ale zakrývá i to, co se autor snaží říct. Je Elegy of Unsung Heroes svědectvím doby? Angažovanou elektronikou? Nebo zrcadlí naše zmatení ve fakticky roztříštěném světě? A má snad tematické ladění alb (budoucnost a přítomnost) nějaký kauzální smysl?
Dizzcock to nechává na nás. Sami si můžeme vybrat, jakou symboliku jeho nová nahrávka nabízí. Ať tak nebo tak, nelze uniknout pocitu, že pořád něco schází. A rozhodně přetrvává zvědavost, jestli nepřijde další nápověda.
Dizzcock – Elegy of Unsung Heroes (Red for Colour Blind, 2015)
www.redforcolourblind.bandcamp.com/album/elegy-of-unsung-heroes
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.