Baladické mordy a noční můry Snakefarm

Je snad libo veselou sebevraždu? Nebo dvě stě let starý příběh o vraždě v Severní Karolíně? Na hadí farmě manželů Deloryových se vám dostane obého.

Morbidní americké balady z minulého století v netradičním aranžmá představili Praze v rámci svého evropského turné Snakefarm, tedy Anna Taylor a Michel Delory. Vůdčí osobností projektu je newyorská zpěvačka Anna Virginia Taylor, vystupující pod uměleckým jménem Anna Domino. Annin otec působil v armádě, matka byla kurátorka, rodina se často stěhovala. Sama zpěvačka se narodila v Tokiu, poznala však i Itálii či Kanadu. Kosmopolitní nadhled i umělecké geny po prarodičích a rodičích však nezapřela Anna ani její bratr Alan Taylor, který je uznávaným filmovým režisérem (Sex ve městě, Odpočívej v pokoji, Lost či Hra o trůny). Pseudonym Domino, dle brooklynského cukrovaru, si zvolila roku 1983, kdy začala spolupracovat s belgickým nezávislým labelem Les Disques du Crépuscule. Mezi roky 1984 a 1990 natočila čtyři řadové desky a jedno minialbum.

V Belgii také poznala svého budoucího manžela a spoluhráče, Michela Deloryho. Společně založili Snakefarm roku 1999 a hned vyšlo i jejich debutové album Songs from My Funeral. Jak přiznávají, sami mají problém svou tvorbu zařadit do hudebních škatulek – tak něco mezi blues, folk-rockem a trip hopem. Zhudebňování starých příběhů z Divokého západu brali jako zábavný experiment, který se nemusel, ale mohl podařit. Druhá deska My Halo At Half-Light vydaná před dvěma lety byla hudebními kritiky přivítána s nemalým nadšením.

Ve sklepení Café V lese jste se mohli cítit trochu jako trestanec čekající na rozsudek, příchozí však čekal příjemný večer. Duo navíc doprovodil bývalý spoluhráč, perkusista Hearn Gadbois, který žije v Praze. Ten už stihl nahrávat třeba s Patti Smith, Meredith Monk či Yoko Ono.

V citelném podzemním chladu ještě více mrazilo při pohledu na bosé nohy Gadboise a Taylor, kteří prsty na nohou ovládali perkuse.

Klasické americké písně z trudnými texty byly s kytarovým doprovodem a pomalými beaty ještě depresivnější. Nikdo však ani nedutal, aby mu neušlo, jak jednotlivé příběhy skončí. Dominantním prvkem byl Annin hlas nesoucím se sklepením, z kterého čišela temná křehkost. Tak nějak by mohl znít Tricky nebo Morphine unplugged. A o čem že tedy byly samotné texty? Velká část repertoáru pocházela z tvorby Snakefarm, zaznělo ale i několik písní ze sólové tvorby Domino. A ano, většina z někdy více než sto let starých songů byla o smrti a násilí. Sebevraždě. Vlacích. Lásce. Svedených dívkách. Vězeních. Případně o kombinaci všech prvků dohromady, špatný konec chyběl jen málokdy.

Návštěvníky koncertu tragédie, komentované s poťouchlým úsměškem, evidentně bavily, takže si vyžádali dva přídavky. Nebýt zimy, pravděpodobně by si vytleskali i další, ale to už by trojici muzikantů hrozily omrzliny.