mexhouse | Články / Sloupky/Blogy | 31.01.2014
To máte tak... Ale abych nelhal - Jon Hopkins měl být můj osobní Spectaculare vrchol, zopakování orgasmického zážitku z letních Katovic, kde rozduněl několik tisíc maniaků velmi hutnými bassovými brejky. A já si mohl palčivě vzpomenout třeba na set Adama Freelanda na Proboštských jezerech léta páně... nevimtyvole, to byl i bůh mladý. Jenže open air je trochu něco jiného než plná Akropole. Frederic Robinson nepromine, a já sám sobě taky ne, ale fronta na šatnu byla tak ukrutná, že jsem oběhl i Hostivař, než se dalo vejít.
Jon Hopkins je zajímavý tím, že kombinuje zvuky hudebních nástrojů a syntetické pláty, je zajímavý mixem sladkobolnějších prvků, noiseových elementů a čistě tanečního parketu. Pak už záleží na rovnováze nebo na charakteru akce. Zatímco na Nowa muzyka to byla hluková lázeň daná aparátem a prostorem, velmi fyzický zážitek plný nevtíravých, omračujících ploch, v Akropoli se odehrála solidní diskoška. Řekněme páteční Roxy. Skladby většinou rezignovaly na složitější pasáže, vykostěná páteřní linka, fade outy, ruce hore, ječák. Nebyl čas na překvapivější zvraty nebo další zvukové plány, a když už, Hopkins track nesmyslně utnul. A hrozně spěchal, i když nebylo kam, přídavek do ztracena, i na Akropoli bylo brzo. Na druhou stranu sukces ohromný, Jon je krasaveček a vyžívá se v pohybech za strojem, v čudlikování je brilantní, i když to někdy trochu vypadá jako Kluci v akci. Další vyprodaná akce Spectaculare naplňuje nadějí už jen proto, že to může být jen první z dalších ročníků, od Lunchmeatu NEONE jsem se tak dobře neměl, jakkoliv jsou to nesrovnatelné akce.
Počkat počkat, abych se nepletl: nemám vůbec nic proti Roxy, ba naopak: těla, tanečky, drogy a prdýlky, naklepané tělo bpm, jeden dlouhý výkřik a samá rozkoš, páteční prasečina, miluju. Ale kde jsme to začali... U Jona Hopkinse?
Jon Hopkins (uk)
30. 1. 2014, Palác Akropolis, Praha
foto © Michal Hradecký
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.