Jiří Procházka | Články / Recenze | 03.09.2021
Extrémní metal, spirituální verše a otevřená podpora ekologického aktivismu. Gojira, čtyřčlenná kapela z francouzského jihozápadu, jež se pojmenovala po fiktivním prehistorickém ještěru zrozeného z nukleárního odpadu, představila na jaře své sedmé studiové album Fortitude. Po téměř pěti letech tak obrací posluchačskou pozornost k čerstvému materiálu, který nabízí širokou paletu poloh jako heavy metal, surový death, pulzující groove ale i lehčí rock postavený na chytlavých melancholických motivech. Každá z těchto poloh dostala na albu svůj jasně vymezený prostor, přičemž se v rámci jednotlivých songů často dynamicky prolínají. Výsledek – vynikající svou pestrostí – tak zároveň působí jako sevřený celek.
Po hudební stránce se nová deska nejvíce blíží předcházejícímu albu Magma (2016), kde už je odklon od rané, ortodoxně deathmetalové tvorby nikoliv jen matně tušeným náznakem, ale nesporným faktem. Těžkopádné kytary ustoupily zajímavým harmonickým postupům přinášejícím někdy až metafyzicky prorockou atmosféru a uvolněnějším rockovým rytmům. I když Gojira stále bezpečně spadá do metalových vod (gradující Born for One Thing, energická Amazonia či deathmetalová Sphinx), je Fortitude ještě méně hard & heavy, neboť je zde více zastoupena ona rocková melancholie a čistý zpěv (The Trails, The Chant). Vyznění ovšem, i díky propracovaným textům, neztrácí nic ze své naléhavosti.
Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti. Oproti předchozím nahrávkám vystavěných převážně na vnitřním zápasu s vlastním já, je na Fortitude mnohem více akcentována ekologie a společné soužití. Patrné je to zejména v groovemetalové skladbě Amazonia, kde se kapela za zvuků brazilského berimbau a domorodých píšťal (nelze nevzpomenout na legendární album Roots od Sepultury) vymezuje proti pokračujícímu vypalování pralesa.
Ačkoliv by se zaměření jednotlivých skladeb mohlo zdát široce rozkročené, lze zvolené tematické okruhy snadno vzájemně propojit a styl, jímž jsou texty napsány, je často umožňuje interpretovat přes vícero z uvedených perspektiv. Odkazuje se metalově melancholický Another World k vnitřní podstatě člověka, nebo k životnímu prostoru okolo nás? Záleží na posluchači.
Deska Fortitude (v překladu statečnost, síla ducha) tak i po textové stránce působí naprosto uceleně a spolu s pestřejší hudební složkou, která dává posluchači po tvrdých partech vydechnout, představuje skupinu opět v o něco vyzrálejší formě. Kromě zkázy a hněvu s sebou Gojira přináší i sílu a naději. Můžeme doufat v osobní i společenské semknutí, můžeme se odhodlat k nikdy nekončícímu boji za jejich dosažení. U břehů našich duší se zjevil emocionálně bohatý zážitek, který je radost doposlouchat do konce.
Gojira – Fortitude (Roadrunner Records, 2021)
web kapely
živě:
Gojira (fr)
25. 1. 2022 20:00
Forum Karlín, Praha
Fb událost
foto © Gabrielle Duplantier
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.