Kateřina Lukáčová | Články / Recenze | 22.04.2016
Je libo věneček, kávu, šanson? Nebo jen trochu popela z urny?
Do atmosféry zapadlé šansonové kavárny, při posledních drincích a prvních ranních kávách přicházejí zvláštní lidé. Každý se svou rekvizitou, každý se svým malým či velkým příběhem. Prsty po klávesách se rozbíhají, basa se rozezní, harmonika dotvoří atmosféru, představení může začít. Číšník už je z toho celý bílý, čeká ho další večer na place a hosté se začínají pomalu trousit a jsou víc než podivní.
Hudebně divadelní inscenace se šansony francouzskými, českými, německými a možná i dalšími. Pohyblivý tvar, který se stále vyvíjí a nikdy není stejný, zavítal tentokrát do Industra STAGE. Tak trochu bizarní kavárna pražského souboru Bodyvoiceband přenesla atmosféru stylových zakouřených podniků z časů Édith Piaf. Pásmo šansonů v několika jazycích, převážně ve francouzštině, orámované ideou kavárny, do níž se návštěvníci přicházejí vyzpívat ze svých problémů i životních příběhů, nabídlo zábavný hudební večer v kvalitním provedení ozdobený šlehačkou navíc.
Pár starších ulepených stolů a židle, v pozadí kapela. Jednoduchá scénografie, pár rekvizit. Herci předávají sdělení perfektními hudebními čísly a krátkými situacemi, kterými jednotlivá hudební čísla oddělují. Zneuznaný kouzelník, vražedkyně, sebevrah, ovdovělá nevěsta, krásná ztracená neznámá. Setkání v zakouřeném příšeří. Nečekané zpovědi slovy písní Jacquese Brela, Édith Piaf, Marlene Dietrich a dalších. Částečně improvizovaná představení hudební či hudebně pohybová spojují krátké pantomimické až groteskní scénky z kavárenského prostředí. Tak trochu morbidní, tak trochu absurdní, tak trochu všedně nevšední. Postavy nejsou psychologizované, nenesou děj. Jsou jen náhodnými kolemjdoucími z ulice, kteří se zastavili. Jejich životy jsou natolik zvláštní, že se rozhodli o ně podělit s dalšími kavárenskými návštěvníky.
Podivná, stále se proměňující komunita několika osob spolu sdílí jednu starou kavárnu a mikrofon. Nikdy nevíte, kdo další vstoupí a co zazpívá.
BodyVoiceBand: Café Bizzare
20. 4. 2016 Industra STAGE, Brno
foto © vrbaak
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.