mArcElkrIz | Články / Recenze | 23.11.2013
Divné věci se dějí po setmění v zákoutích, do nichž nevidíme. Divné věci se dějí ve městě daleko od dálničních tepen. Divné věci se dějí v rodině s bytem s věčně zataženými, silně škrobenými záclonami. A divné věci se dějí v malých šelmách...
První, co vás při poslechu nového alba severské zlatovlasé krásky doslova slastně omotá, je jedinečná kompaktnost, minimalismus a čistota. Všechny nástroje zní, jako když spolu dýchají, probouzí se i trpí. A není divu. Všemožné kytary, ukulele, baskytara, kontrabas a piáno jsou vedeny a rozeznívány jednou jedinou osobou. Stejně jako housle, violoncello, vokální efekty či její oblíbená pila. Souzní, odpovídají si a vytvářejí jedinečnou pavučinu zvuků, která je tak jemná a lehoučká, až chvílemi přechází ve všepohlcující mlhovinu. Lynch se zjeví, ať už chcete nebo ne. Atmosféra pohlcení, tušeného tajemna, nejistoty. Spíše plochy než snadno identifikovatelné melodické linky.
Na celém albu je minimum hostů – drobná pomoc s rytmikou a vokály. Dokonce ani dva duety (One of the Folks, Familiar Act) s temně hučícím sympaťákem Markem Laneganem z alba znatelně neční a pouze dokreslují celou paletu nálad a příběhů. Naprostým vrcholem se nakonec překvapivě stává pozvolna gradující Fear & The Body s odtikávající akustickou kytarou, skřípěním, klenutým violoncellem a hradbou vokálů. A pak je tu na smyčcích vystavěná litanie I'd Rather Die Than Play Dead se skvěle využitou melodikou, dusavým rytmem, nenápadnou elektrickou kytarou a zlomem kdesi mezi melancholií a šílenstvím. Když nic, tak tuhle věc si najděte!
Christine Owman je písničkářka mapující ty odvrácenější kouty života. Bolest, děsy, ubíjející city a strach. Christine Owman je písničkářka, jejíž hlas vábí do smrtelných pastí. Christine Owman vás už neopustí...
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.