Jarmo Diehl | Články / Recenze | 29.01.2013
Při úvahách o „alternativním punku“ začněme matematikou a veďme iluzorní průsečík kapelama, z nichž trojice Worldhood vzešla: Thalidomide, Hissing Fauna, Goro, V.A.P., 4 Word Letter nebo P.S. Ano, teď už nám je to všechno jasnější, ale přesto. Mají za sebou EP you NEVER get a second chance to MAKE the first impression (2011) a you ALWAYS get a second chance to RUIN the first impression (2012) a vydali bezejmenný sedmipalec (2012), o kterém se od přednáškové plotny říká „nejvyzrálejší materiál“. Což zní přibližně stejně dobře jako „alternativní punk“.
Punkové základy tu samozřejmě jsou a nemluvím jen o hudbě, Worldhood jsou agilní v pořádání DIY akcí, podporují Good Night White Pride, osvojili si rovněž volný přístup k vlastním nahrávkám a taky osobitou distribuci (snad inspirováni Bourkovým Sportem a dalšími). Nejen volné downloady od samého začátku, ale taky využití tzv. mrtvých schránek (dead drop usb) nebo MC kazety (staré kazety s novým obalem, na jedné straně obě EP, druhá strana nepřehraná, každý kus originál).
První dvě nahrávky z roku 2011 jsou tvrdší, mají důraznější zvuk, více se opírají o singalong, vůbec ne zaměnitelné, spíš slibné a slibující. Aktuální pětice songů je jako láhev, která letěla vzduchem a konečně se rozbila, tisíce kousků letí vzduchem, přičemž nejde o chlast, ale o barevnou skládačku. Výhoda toho, když umíte skládat chytlavé songy ve středním tempu, je to, že každá rychlejší věc má dvojnásobný účinek a naopak pomalejší zas působí nenásilně. V zásadě je to punk rock nasáknutý alternativním rockem ve smyslu rafinovanějších nástrojových partů i odlehčené nálady a vůbec celkové oproštěnosti od klišé a jalového očekávání refrénu, i když to jsou klasické písničky. Je tu podprahová melancholie Leatherface, jsou tu barvy hostujících muzikantů (Burning Steps, Prague Conspiracy), vznětlivé kytarové riffy, vděčné přechody, vícehlasy i zajímavý vokál.
Ale to, co je výrazně odlišuje od punkrockových kolovrátků (tím spíš tuzemského ražení), to jsou texty. „What do you expect from a song?/ apart from hooks, rhymes and rythm?/ should it be just fun all along?/ or do you expect a voice of reason/ to present on the PA/ some package-deal philosophy?“ V kontrastu s hitovou lehkostí, s jakou se odehrává song Just Songs, to působí stejně přirozeně, jako když si pouliční hejsek obuje skejt. Čímž nechci říct, že je tu málo bolesti, Pan Amplifier je více hardcore, a to včetně textu a jeho ladného frázování: „It is funny how you never expect/ being a friend is the most you can get/ you cross the line you lose even that/ by being in lust with you I keep on losing you.“ Už jste slyšeli o škatulce „nerd-punk“? Co takhle geek-house? Nebo freak-core? Jasně, je to legrace, ale ne tak hlasitá. „They say the time will heal the pain the booze can't kill/ amplify!“
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.