mArcElkrIz | Články / Recenze | 22.05.2014
Jsou kapely, kterým vstřikuje do žil povzbuzující dávky mladická žhavost (revolta, sex, nasranost) nebo sounáležitost s časově ohraničenou skupinou (školy, party, koleje), jsou kapely držící a padající se solitérním talentem či talenty, kapely ceněné pro vytrvalost a orientaci, kapely živené na přístrojích a kapely znatelně trvalejší, zrající, s ušlechtilou plísní na povrchu. A pak jsou kapely skrze čas a prostor, kapely výsostně kmenové, které si užívají zasloužené pozornosti mimo zorný úhel nezasvěcených mas.
Proč je právě teď ten pravý čas na střet s Kill The Dandies!? Cosi je ve vzduchu. Cosi je pod povrchem. Snad okamžik dosažení bodu, kdy fanoušci volně přechází v elitní kreativní tým dotvářející současnou podobu kapely. Snad očekávání třetího alba. To debutové bylo syrově ostré - koření jednotlivých songů chvílemi pálilo intenzivněji než jizva v dlani po sekeře. Garáž, western, špetka napětí a palba od boku. Druhé rafinovaněji a svůdněji stahovalo kamsi pod podlahu, do zářících svící, rudých kaluží, dobře padnoucích sak a elektrických šoků. Elegantly horror story. Následovalo bezejmenné EP z vlastních věcí, coveru a remixů. A pak už dálková světla z vln, I Saw Blue Seas.
Tohle EP tepe. S chodem vašich srdcí, tedy pokud ve vás zůstaly střepy z motown luceren, ocelových country/westernových koňů, úlomky anarchy žiletek, lesk pomády jeho rock&rollového veličenstva a hroty neonových glitter střelců. V opačném případě se připravte na silnou arytmii. EP je rychlé, stručné, úderné. Svůdný polibek ovíněné mods girl. Intenzivní, nečekaně probuzený a stejně nečekaně utnutý. Povědomý, hřejivě valivý sound, mnohem víc v šedesátkách než kdy dřív. Kytary jako reinkarnovaný hlas Buddyho Hollyho kopulující se žhavou lampou a ostřím loveckého nože. Nástrojové partie jsou zřetelné a řídké, kosterní zbytky lesknoucí se na slunci, Hank J. Mancini a Richard Fischer se svými pádly. Stále fenomenálnější, krystalicky čitelné bicí, ty hluboké údery, ta nenápadná gradace. Vratislav Placheta se vrývá, roste. Basa, rytmicky robotický bratr Michal Hořejší, přesný, strohý a plnokrevný. Klávesy ctí vytí vlků i údery vln. A nade vším hlasy a zvolání. Zatímco Sonjin hlas opíjí, Hankovo hluboké zaříkávání udržuje ve střehu. Kryjte si záda. Tentokrát žádné velké rány do zátylku, zato více kořenů z šedesátkové psychedelie, větší porce návykových melodií, jízd na lesklé hadí kůži - soundem až kdesi mezi nejlepšími okamžiky acid bluesového rouhačství The Doors a soundtrackem k pokřivené mysteriózní detektivce plné sarkasmu. Ne, toto není konec, můj drahý příteli…
Samostatnou částí EP je krátký, animovaný film o vzniku Kill The Dandies! Za tímhle zábavným snímkem stojí Jindřich Janíček - fanoušek časem přetransformovaný v příležitostného kapelního autora plakátů a grafik. Připravte se na seznámení s členy kapely a těmi nejdůležitějšími lidmi okolo, na jejich první společné krůčky a běžně nepostřehnutelné skutečnosti. Fikce nádavkem.
Kill The Dandies! - I Saw Blue Seas (Drug me records, 2014)
http://www.killthedandies.com
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.