Dělat festival je skvělá věc (Chee chaak fest)

Jo, dělat festival je skvělá věc. Celý rok není o téma v hospodě nouze, protože pořád řešíš, kdo může zahrát, jaké jsou možnosti, pořád jsi udržovaný v permanentní pozornosti. Pozvat kapely, které jsou skvělé, hrajou v nich kámoši nebo i lidi, které chceš poznat, bývá hlavní věc, která se ti honí hlavou. Navíc se pak cítíš důležitý, jak celý svět. Měsíc až dva před festivalem se už kupí věci, musíš udržovat lidi v pozornosti, že je tu ten čičák, aby náhodou nezapomněli. Furt někde oroduješ, lidi to beztak sere a ty, které ne, v konečném důsledku zapomenou – kura, to už bylo tenhle víkend?? Do toho se zblázní facebook, který zruší událost, tak jedeš celý kolotoč sdílení a pruzení lidi znovu a znovu - žádáš kámoše, aby se pozývali navzájem, oroduješ v hipsterských knajpách, kam normálně ani nepáchneš. Ale jak slyšíš, že tam mlaďoši diskutují o tom, které album sonic youth je největší pecka, máš pocit, že orodování za dobrou muziku by mohlo padnout na úrodnou půdu. Ale kdeže, ono to je velký zásah do dušiček intelektuálů, vytáhnout je pryč z pohodlné kávárničky.

Jakmile už seš fakt na roztrhání a festival je za dva týdny, státnicuješ, a to je v pohodě, ale pak už začneš být prudný na všechny strany. Chudáci nejbližší - všechna čest, že už si zvykli a dokážou vypnout před všemi periodami, koncerty, zkouškami a festivaly! Sláva hurá, už je to tu, nervičky v kyblu definitivně, zároveň zvláštní pocit rezignace, páč jestli se ještě něco posere, někdo mi zatelefonuje, že si něco rozmyslel a nemůže dojít, tak co... TAK CO JAKO PIČO - ať vás ani nenapadne mě nasrat, všichni hezky podle domluvy teď budete fungovat, tak jo jo jo, promiň, já si to nějak zařídím, říká mi do telefonu Max. Ještě že tak, vole.

Nakonec fajné, první kapela nemůže začít přesně, hned nabíráme skluz, hlavně říkám, Péťo, je pičo blbost, aby afterparty začala ve čtyři ráno. Ne že bych dostala nějakou odpověď, ale tak trochu jsem doufala, že to pohoní, kapely nebudou buřit hodiny, ale nanejvýš čtyřicet minut. Hovno, oba dny dávali djs ranní rozcvičku zároveň se svítáním. Neustále mám v pale, že musím kontrolovat pracky všech, jestli mají pásky, jasně že jsem odchytla spousty nezvaných návštěvníků, kteří valili z Nohavicy, který prý buřil vedle. Vyhazuju je s tím, že je nestoudné si jen tak přijít na festival a nezaplatit ani korunu, tak ať se pěkně staví u vstupu a vysolí něco na punkáče.

Cosik dali, ale ty kecy kolem toho. Druhý den obdobný případ, kdy zas nachytávám postarší páreček, říkám si, kurva, ten Nohavica nemá dost. Nicméně nemilosrdně je vyhosťuji ven. Do toho vidím strnulé obličeje lidí, kteří neví, jestli se smát, nebo mě zadržet. Minulý týden mi přišel email: Hezký den všem! V příloze zasílám foto důležitých osob, které spadají pod Dolní oblast Vítkovice (resp. Vítkovice) a je nutné, aby jim byl umožněn volný vstup do veškerých expozic a prostranství, které patří pod Dolní oblast Vítkovice. V minulosti se několikrát stalo, že se na recepcích nerozeznalo, o koho se jedná, a vznikala tak nepříjemná situace pro obě strany. Ať se tomuto vyhneme, prosím, vytiskněte si tento manuál a proškolte všechny osoby, které jsou na recepcích nebo mají možnost se s těmito osobami setkávat. Okej, tak sorry no, kdo má tušit, že se nezdvořile dokážou chovat lidi, co jsou tak bohatí a krásní a bezchybní. Jestli ještě chcete vědět, co mě nasralo v pátek, byla to kapela, která dojela a až na místě nám oznámila, že buří pod osou - to asi hovno buří. Pán z osy se ukázal, vyplnila jsem mu ta hovna a frčeli jsme dál. Z prvního dne neidentifikovatelná koule kapel - jestli jsem slyšela kousek Sister Body, Benelux a pokývala palou na Kurws na deset minutek, tak si toho pamatuju ještě hodně. Se sama divím, že jsem měla ještě energii si na Kurws zapařit, když se roztomile asi osmkrát rozhodovali, jestli si ty cajky vytáhnou, nebo ne. Vytáhli je, a bylo to skvělé. Kolem půlnoci jsem se stala taky klíčníkem - už trošku fajná. Hrdě jsem zamkla poslední vrata a vyvalila si schrupnout na chvíli venku.

Druhý den zjišťujeme, že je kupodivu vše na svém místěw a nic šíleného nemusíme řešit. To, že se Hukot vysprchoval a celá místnost s kapelama plavala, nebylo naštěstí jeho vinou, páč bezbariérové sprchy byly bezbariérové až moc. Řešíme jen to, že na místě nemáme Ojeráky, aby už krmily hladové krky. Co vím, tak na dokumentech posedávalo pár lidí, žádný zázrak se nekonal, ale myslím, že mohlo být příjemné se na chvíli zastavit v cineportu a zabořit se do sedaček a koukat na dokumenty. Nicméně od nikoho jsem nedostala zprávu, jaké to bylo. Včerejší manévr Kurws se nám zalíbil natolik, že celou jednu stage stěhujeme definitivně ven. Zvuk je mnohem mnohem lepší. Kdo hrál v sobotu? Při Jelly Belly (sorry, kluci) jsem organizovala pivní závod, takže polovina lidí venku. Na Celestial Shore jedu do Kopřivnice. Když hráli Speed!! Noise!! Hell!!, jela jsem milostivě doplnit Ojeru zásoby, aby se kapely mohly konečně najíst. Zbytek koule, nevim.

Ke konci ztrácím nervy i posily, párkrát si zazvracím, jedu na dvě hoďky schrupnout domů, protože fuj - co je moc, to je příliš. Ráno konečně všude leží ti krásní ožralci, kteří ještě ani nespali (vznikají ty nejlepší záběry). Během dopoledne nám pár lidí pomáhá sbírat vajgly po areálu (díky, kurva) a my započínáme nekončící úklid v pěti, chvílemi v sedmi lidech. Kolem deváté večer úklid dokončujeme a zlostí už skoro nikdo na nikoho nemluví. Někdo kocák, někdo úpal, někdo vysílený a unavený. Ale máme to.

Všechno, co je výše řečeno, není myšleno jako stěžování, spíše jako nastínění atmosféry zákulisí čičáků. Koho jsem zapomněla pohejtovat, omlouvám se. Všichni beztak něco posrali. Miluju čičák, čičáky a všechny, kdo pomáhají, chodí a chybují. Láska, pičo.