redakce | Články / Sloupky/Blogy | 05.01.2018
S přelomem roků všude samý žebříček. Balance, bilance, radosti a lásky. Žebříčkům jsme tradičně věnovali celý tento týden a představili vám pět domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a dalších přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše. Dneska už jen víření bubnů a piedestal mezi všemi. K tomu navíc obsáhlý žebříček alb "pod čarou", která si však zaslouží stejnou pozornost, jako nejvýše postavení.
Domácí
1. Kalle – Saffron Hills (Day After) 68 bodů
U druhé desky je nejspíš nejvyšší čas si přiznat, že Kalle prostě nelze napasovat do žádných žánrových škatulek. Táborská dvojice hraje podle svých pravidel, a pokud se chce někdo na jejich hudbu naladit, musí vypnout cynismus a pochyby. Saffron Hills doříkává to, co Live from the Room naznačilo, a jestli byl debut jako bouřka z čistého nebe, jeho mladší bratříček je spíše lijákem emocí z oblačnosti, která se už nějakou dobu stahovala.
"Kalle se povedlo z ničeho všechno. Doma v pokojíčku v lo-fi produkci, na vlně poctivého DIY poháněného nejsilnější emocí ve všech (jen ne veselých a rozjuchaných) odstínech rozehrát tu nejniternější strunu. Skromnost promítaná na dvě plátna. „Jenom“ kytara a hlas, nic navíc. Letos se vydali odvážnějším směrem – namísto čtyřstopého pásu hned dvakrát tolik, opěrné body rytmiky, produkce o krok dál a snad ještě víc skromnosti, ještě víc nádhery, ještě silnější pocity. Verča pořád vládne tím nejkrásnějším hlasem i proto, že každý tón, každá slabika, každý nádech plynou, ale nečeří hladinu. Víc vokálního prostoru dostává David a namísto samoúčelného vrstvení dává písním širší prostor jak střípky zvuků v pozadí, tak citlivým mixem a masteringem alba. Celá deska je jinde, ne nutně vepředu." (Waghiss, Full Moon #80)
2. Zvíře jménem Podzim – s/t (Indies Scope) 44 bodů, 3. ±0 – s/t (Full Moon Forum) 41 bodů, 4. Pacino – Půl litru země (Stoned to Death) 38 bodů, 5. Fiordmoss – Kingdom Come (Fathermother) 36 bodů, 6. – 7. Nauzea Orchestra – Štěstí (Červený kůň/Full Moon Forum) a Esazlesa – Společnost psů (Day After) 27 bodů, 8. – 9. Leto – Krok pro člověka (Silver Rocket) a Ventolin – Vitajte (Bumbum Satori) 22 bodů, 10. Kill the Dandies! – Ron Ron Ron (Drug Me) 20 bodů, 11. – 12. Lvmen – Mitgefangen Mitgehangen (Day After) a Sýček – I. (NAAB/ Stoned to Death) 18 bodů, 13. – 14. Květy – Komik do půl osmé (Indies Scope) a Or – Jaro (Silver Rocket) 17 bodů, 15. – 16. Zrní – Jiskřící (Supraphon) a Cold Cold Nights – (The) Last Summer (Black Pearl) 16 bodů, 17. Wild Tides – Sbohem & šáteček (BiggBoss) 15 bodů, 18. – 23. Billow – Maps (Full Moon Forum), Nuly – Spojit (NAAB), Načeva – Průvan v hlavě (Ajlavmjuzik), Enchanted Lands – Feed Goals (Genot Centre), Introspekce – Ve verzi dva nula (vl. náklad) a India – s/t (Stoned to Death) 12 bodů
47 hlasujících vybíralo ze 109 alb
Zahraniční
1. Algiers – The Underside of Power (Matador) 53 bodů
"Není důležité, jaké je vaše poselství, nemůžete kontrolovat, co z něj lidé budou nebo nebudou brát na vědomí. Jediná věc, kterou můžete udělat, je tu zprávu vypustit," nechal se při vydání druhého alba Algiers slyšet basista Ryan Mahan. A jak řekl, tak udělali. Underside of Power si žilo po několik měsíců vlastním životem a Algiers svoji zprávu přednášeli i desetitisícům návštěvníků koncertů Depeche Mode, se kterými jeli turné. A tak nějak samovolně se stali jednou z nejdůležitějších skupin současnosti, nebo dokonce celé dekády, jak píší na A.V. Club. Nezbývá než souhlasit, jednak proto, že Algiers v listopadu uhranuli po strop vyprodanou Sedmičku, a pak taky proto, že šéfredaktor bude mít zase, alespoň chvíli, pocit, že někdo poslouchá, co říká.
"Klasifikovat Algiers jako umělce řešící pouze problémy Afroameričanů, by mohlo působit jako projev podobného schematismu – jejich záběr je kosmopolitní a globální. „Není důležité, jaké je vaše poselství, nemůžete kontrolovat, co z něj lidé budou nebo nebudou brát na vědomí. Jediná věc, kterou můžete udělat, je tu zprávu vypustit,“ říká basista Ryan Mahan a příkladně tak anoncuje změnu, která se s Algiers odehrála. Někdejší spletenec plný konkrétních odkazů na dějinné události nebo politické či společenské leadery je pryč, Algiers najednou vystupují jako obyčejná popová skupina. Panteři přijali obvyklý způsob hry a snad i společností vypsaná pravidla, což může velmi záhy nést ovoce. Na turné s Depeche Mode přece jen dosáhnete většího ohlasu než harcováním po klubech. Ve skutečnosti jsou ale Algiers textově i hudebně ještě radikálnější." (Michal Pařízek, Full Moon #74)
2. St. Vincent – Masseduction (Loma Vista) 28 bodů, 3. Slowdive – s/t (PIAS) 27 bodů, 4. Kendrick Lamar – DAMN. (Interscope) 23 bodů, 5. The National – Sleep Well Beast (Matador) 21 bodů, 6. Idles – Brutalism (Balley) 20 bodů, 7. – 11. Protomartyr – Relatives in Descent (Domino), Father John Misty – Pure Comedy (Bella Union), Blanck Mass – World Eater (Sacred Bones), Forest Swords – Compassion (Ninja Tune) a Arca – s/t (XL) 17 bodů, 12. The Afghan Whigs – In Spades (Sub Pop) 16 bodů, 13. – 15. Sinjin Hawke – First Opus (Fractal Fantasy), The xx – I See You (Young Turks) a Vince Staples – Big Fish Theory (Def Jam) 15 bodů, 16. Queens of the Stone Age – Villains (Matador) 14 bodů, 17. Curtis Harding – Face Your Fear (ANTI) 13 bodů, 18. – 19. Converge – The Dusk in Us (Epitaph) a Run the Jewels – Run the Jewels 3 (RTJ Inc.) 12 bodů, 20. – 22. Nine Inch Nails – Add Violence (The Null Corporation), Robert Plant – Carry Fire (Nonesuch), Zola Jesus – Okovi (Sacred Bones) 11 bodů
58 hlasujících vybíralo z 211 alb
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.