Desky roku 2017 podle Full Moonu: 1. místo

S přelomem roků všude samý žebříček. Balance, bilance, radosti a lásky. Žebříčkům jsme tradičně věnovali celý tento týden a představili vám pět domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a dalších přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše. Dneska už jen víření bubnů a piedestal mezi všemi. K tomu navíc obsáhlý žebříček alb "pod čarou", která si však zaslouží stejnou pozornost, jako nejvýše postavení.

Domácí

1. Kalle – Saffron Hills (Day After) 68 bodů
U druhé desky je nejspíš nejvyšší čas si přiznat, že Kalle prostě nelze napasovat do žádných žánrových škatulek. Táborská dvojice hraje podle svých pravidel, a pokud se chce někdo na jejich hudbu naladit, musí vypnout cynismus a pochyby. Saffron Hills doříkává to, co Live from the Room naznačilo, a jestli byl debut jako bouřka z čistého nebe, jeho mladší bratříček je spíše lijákem emocí z oblačnosti, která se už nějakou dobu stahovala.

"Kalle se povedlo z ničeho všechno. Doma v pokojíčku v lo-fi produkci, na vlně poctivého DIY poháněného nejsilnější emocí ve všech (jen ne veselých a rozjuchaných) odstínech rozehrát tu nejniternější strunu. Skromnost promítaná na dvě plátna. „Jenom“ kytara a hlas, nic navíc. Letos se vydali odvážnějším směrem – namísto čtyřstopého pásu hned dvakrát tolik, opěrné body rytmiky, produkce o krok dál a snad ještě víc skromnosti, ještě víc nádhery, ještě silnější pocity. Verča pořád vládne tím nejkrásnějším hlasem i proto, že každý tón, každá slabika, každý nádech plynou, ale nečeří hladinu. Víc vokálního prostoru dostává David a namísto samoúčelného vrstvení dává písním širší prostor jak střípky zvuků v pozadí, tak citlivým mixem a masteringem alba. Celá deska je jinde, ne nutně vepředu." (Waghiss, Full Moon #80)

2. Zvíře jménem Podzim – s/t (Indies Scope) 44 bodů, 3. ±0 – s/t (Full Moon Forum) 41 bodů, 4. Pacino – Půl litru země (Stoned to Death) 38 bodů, 5. Fiordmoss – Kingdom Come (Fathermother) 36 bodů, 6. – 7. Nauzea Orchestra – Štěstí (Červený kůň/Full Moon Forum) a Esazlesa – Společnost psů (Day After) 27 bodů, 8. – 9. Leto – Krok pro člověka (Silver Rocket) a Ventolin – Vitajte (Bumbum Satori) 22 bodů, 10. Kill the Dandies! – Ron Ron Ron (Drug Me) 20 bodů, 11. – 12. Lvmen – Mitgefangen Mitgehangen (Day After) a Sýček – I. (NAAB/ Stoned to Death) 18 bodů, 13. – 14. Květy – Komik do půl osmé (Indies Scope) a Or – Jaro (Silver Rocket) 17 bodů, 15. – 16. Zrní – Jiskřící (Supraphon) a Cold Cold Nights – (The) Last Summer (Black Pearl) 16 bodů, 17. Wild Tides – Sbohem & šáteček (BiggBoss) 15 bodů, 18. – 23. Billow – Maps (Full Moon Forum), Nuly – Spojit (NAAB), Načeva – Průvan v hlavě (Ajlavmjuzik), Enchanted Lands – Feed Goals (Genot Centre), Introspekce – Ve verzi dva nula (vl. náklad) a India – s/t (Stoned to Death) 12 bodů

47 hlasujících vybíralo ze 109 alb

Zahraniční

1. Algiers – The Underside of Power (Matador) 53 bodů
"Není důležité, jaké je vaše poselství, nemůžete kontrolovat, co z něj lidé budou nebo nebudou brát na vědomí. Jediná věc, kterou můžete udělat, je tu zprávu vypustit," nechal se při vydání druhého alba Algiers slyšet basista Ryan Mahan. A jak řekl, tak udělali. Underside of Power si žilo po několik měsíců vlastním životem a Algiers svoji zprávu přednášeli i desetitisícům návštěvníků koncertů Depeche Mode, se kterými jeli turné. A tak nějak samovolně se stali jednou z nejdůležitějších skupin současnosti, nebo dokonce celé dekády, jak píší na A.V. Club. Nezbývá než souhlasit, jednak proto, že Algiers v listopadu uhranuli po strop vyprodanou Sedmičku, a pak taky proto, že šéfredaktor bude mít zase, alespoň chvíli, pocit, že někdo poslouchá, co říká.

"Klasifikovat Algiers jako umělce řešící pouze problémy Afroameričanů, by mohlo působit jako projev podobného schematismu – jejich záběr je kosmopolitní a globální. „Není důležité, jaké je vaše poselství, nemůžete kontrolovat, co z něj lidé budou nebo nebudou brát na vědomí. Jediná věc, kterou můžete udělat, je tu zprávu vypustit,“ říká basista Ryan Mahan a příkladně tak anoncuje změnu, která se s Algiers odehrála. Někdejší spletenec plný konkrétních odkazů na dějinné události nebo politické či společenské leadery je pryč, Algiers najednou vystupují jako obyčejná popová skupina. Panteři přijali obvyklý způsob hry a snad i společností vypsaná pravidla, což může velmi záhy nést ovoce. Na turné s Depeche Mode přece jen dosáhnete většího ohlasu než harcováním po klubech. Ve skutečnosti jsou ale Algiers textově i hudebně ještě radikálnější." (Michal Pařízek, Full Moon #74)

2. St. Vincent – Masseduction (Loma Vista) 28 bodů, 3. Slowdive – s/t (PIAS) 27 bodů, 4. Kendrick Lamar – DAMN. (Interscope) 23 bodů, 5. The National – Sleep Well Beast (Matador) 21 bodů, 6. Idles – Brutalism (Balley) 20 bodů, 7. – 11. Protomartyr – Relatives in Descent (Domino), Father John Misty – Pure Comedy (Bella Union), Blanck Mass – World Eater (Sacred Bones), Forest Swords – Compassion (Ninja Tune) a Arca – s/t (XL) 17 bodů, 12. The Afghan Whigs – In Spades (Sub Pop) 16 bodů, 13. – 15. Sinjin Hawke – First Opus (Fractal Fantasy), The xx – I See You (Young Turks) a Vince Staples – Big Fish Theory (Def Jam) 15 bodů, 16. Queens of the Stone Age – Villains (Matador) 14 bodů, 17. Curtis Harding – Face Your Fear (ANTI) 13 bodů, 18. – 19. Converge – The Dusk in Us (Epitaph) a Run the Jewels – Run the Jewels 3 (RTJ Inc.) 12 bodů, 20. – 22. Nine Inch Nails – Add Violence (The Null Corporation), Robert Plant – Carry Fire (Nonesuch), Zola Jesus – Okovi (Sacred Bones) 11 bodů

58 hlasujících vybíralo z 211 alb