Jakub Béreš | Články / Recenze | 15.06.2015
Druhá nahrávka britské indie/art/rockové partičky Django Django patřila k nejočekávanějším deskám první poloviny letošního roku. Velké naděje do ní byly vkládané i kvůli výbornému singlu First Light - ten měl potenciál sjednotit indie proudy posledních let, které nesystematicky žijí na internetu a následně se modifikují do více či méně progresivních žánrů.
Ovšem Born Under Saturn se nese v úplně jiném duchu než první vlaštovka. Django Django se odklání od jednoduchosti indie rocku a vrhají se do vod art rocku, barvy jsou sytější a nové písně se vyznačují složitou vnitřní strukturou a nelogickou gradací. Nelze předvídat, jak jednotlivé songy budou pokračovat, natož odpovědět na otázku, proč je dramaturgie desky taková, jaká je. Born Under Saturn se vyznačuje velkou dávkou hravosti, ale jinou, než na jakou jsme zvyklí u podobných kapel. Rozverným a houpavým písním chybí lehkost, sráží je složité aranže. Jedná se o materiál, který v sobě mísí avantgardní umělecké směry a snaží se je představit na poli digitálního světa, a to i za předpokladu, že se zkomplikuje spojení s posluchači absencí hlubších emocí.
Předzvěstí změn byl druhý singl Reflection, který i klipem naznačoval umělecký záměr kapely. Saxofonové sólo znělo bez kontextu desky neotřele, ale píseň jako celek sotva průměrně. Born Under Saturn obsahuje plejádu zvukových efektů s epizodním charakterem, jednotlivé kousky se navzájem překřičují. Za všechno může snaha o smíchání co nejvíce malých žánrů do jednoho nepojmenovatelného, který by sloužil jako styčný bod.
Nejzajímavější je závěr, který se navrací ke kytarové jednoduchosti. Netradiční je i šestapadesátiminutová stopáž, v této podobě takřka neuposlouchatelná. Born Under Saturn působí jako nezvládnutý pokus o inovace nestabilního indie prostoru, přičemž nejpřesvědčivěji působí písně, které ohraničují tuhle vizionářskou hudební odyseu.
Django Django – Born Under Saturn (Ribbon Music, 2015)
www.djangodjango.co.uk
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.