Články / Recenze

Django Django jako vizionáři?

Django Django jako vizionáři?

Jakub Béreš | Články / Recenze | 15.06.2015

Druhá nahrávka britské indie/art/rockové partičky Django Django patřila k nejočekávanějším deskám první poloviny letošního roku. Velké naděje do ní byly vkládané i kvůli výbornému singlu First Light - ten měl potenciál sjednotit indie proudy posledních let, které nesystematicky žijí na internetu a následně se modifikují do více či méně progresivních žánrů.

Ovšem Born Under Saturn se nese v úplně jiném duchu než první vlaštovka. Django Django se odklání od jednoduchosti indie rocku a vrhají se do vod art rocku, barvy jsou sytější a nové písně se vyznačují složitou vnitřní strukturou a nelogickou gradací. Nelze předvídat, jak jednotlivé songy budou pokračovat, natož odpovědět na otázku, proč je dramaturgie desky taková, jaká je. Born Under Saturn se vyznačuje velkou dávkou hravosti, ale jinou, než na jakou jsme zvyklí u podobných kapel. Rozverným a houpavým písním chybí lehkost, sráží je složité aranže. Jedná se o materiál, který v sobě mísí avantgardní umělecké směry a snaží se je představit na poli digitálního světa, a to i za předpokladu, že se zkomplikuje spojení s posluchači absencí hlubších emocí.

Předzvěstí změn byl druhý singl Reflection, který i klipem naznačoval umělecký záměr kapely. Saxofonové sólo znělo bez kontextu desky neotřele, ale píseň jako celek sotva průměrně. Born Under Saturn obsahuje plejádu zvukových efektů s epizodním charakterem, jednotlivé kousky se navzájem překřičují. Za všechno může snaha o smíchání co nejvíce malých žánrů do jednoho nepojmenovatelného, který by sloužil jako styčný bod.

Nejzajímavější je závěr, který se navrací ke kytarové jednoduchosti. Netradiční je i šestapadesátiminutová stopáž, v této podobě takřka neuposlouchatelná. Born Under Saturn působí jako nezvládnutý pokus o inovace nestabilního indie prostoru, přičemž nejpřesvědčivěji působí písně, které ohraničují tuhle vizionářskou hudební odyseu.

Info

Django Django – Born Under Saturn (Ribbon Music, 2015)
www.djangodjango.co.uk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace