Do míst, kam True Detective nedošel: The Jinx

Tak jsme se koncem roku zase vydováděli s žebříčkovou úchylkou kulturních redaktorů a teď už je čas na trochu sebereflexe. Napěchovali jsme internety moudry ze všech oborů – top 10 Zeměkoule, dobrý den – a už v únoru bychom editovali a přepisovali jako zběsilí. Zoomuju především na pole seriálové tvorby, tam jsem doma, a sypu nám všem popel na hlavy. Ať už se proklikáte kamkoliv, garantuji, že nejlepší seriálový kousek loňska stejně v žádném výběru nebyl. Objektivitu stranou, stejně byla vždycky nezáživná. Je čas podívat se na svět jinýma očima – očima Roberta Dursta. The Jinx: The Life and Deaths of Robert Durst jako přehlížený televizní klenot, který téměř zapadl.

Dokumentární série s nálepkou „krimi“ rozhodně není subžánr, který by táhl k obrazovkám masy. Taky jsem chvilku ohrnoval nos a zvedal levé obočí. Přitom zrovna z poliček doku-krimi často svítí tituly, které s přehledem válcují velkou část hrané konkurence. Za vytučnění a podtržení stojí především rozsáhlá (400 minut!) a emočně našlapaná trilogie Paradise Lost, mapující diskutabilní obvinění tří teenagerů z vražd ve státě Arkansas.

Když už porovnáváme hranou tvorbu s tou dokumentární, je třeba brát v potaz nejen to, co je nám vyprávěno, ale rovněž kvalitu filmařskou. Styl dodává barvitost nejen těm příběhům, které se nestaly. Sérii The Jinx si pod křídla vzala HBO, takže o to „jak to bude vypadat“ se není třeba strachovat. Vypadá to neskutečně šmrncovně, obočí zase dolů. Ať jsme trochu konkrétnější – The Jinx by byl bezpochyby lepší druhou řadou True Detective, než je jeho druhá řada sama. A to už se nebavíme pouze o vizuální stránce, práci s titulní písní a střihačském umu. Ale o opravdovém detektivovi a opravdových zločinech. Zástupy zklamaných z návratu Temného případu by měli být mezi prvními, kteří se přesunou a zaklepou na dveře právě tady. A začněte tím, že si pustíte znělku, a já vám pak slíbím vtahující zápletku, vypilovanou gradaci a čtvrcení těl.

The Jinx je šestidílný cyklus, který vytahuje na světlo spletenec tří případů dosud nedošetřených vražd a zmizení, jejichž pojítkem je jméno podezřelého Roberta Dursta, potomka miliardářské rodiny a podivína s nezvyklým životním příběhem. Je „podivín“ správné označení pro někoho, kdo se na útěku před zákonem převleče za hluchoněmou ženu a šlohne v supermarketu sendvič?

Zásadní prvek, který dělá ze série jedinečnou záležitost, je aktivní účast hlavního subjektu na natáčení. Durst, označovaný za viníka nevyjasněného zmizení své bývalé manželky a podezřelý z vraždy klíčového svědka případu, sám kontaktoval tvůrce s nabídkou spolupráce za účelem očistění své osoby. Andrew Jarecki (vítěz festivalu Sundance za dokumentární film Vše o Friedmanových), hlava a mozek projektu, tak dostal možnost přímo konfrontovat hlavní postavu se zásadními skutečnostmi a důkazy. Každý z dílů seškrabává zaprášené vrstvy jednotlivých případů a současně vrtá i hlouběji do osobnosti podezřelého, když právě bezprostřední reakce Roberta Dursta tvoří nejsilnější pasáže celku. Jeho skelný pohled v sobě schovává prožitou bolest i vyšinutí z normy. Hypnóza skrze obrazovku.

Netuším, jestli se i u skutečných událostí můžeme bavit o spoilerování, ale zde se raději pohybujme opatrně. The Jinx s sebou nese solidní množství dějových zvratů a eskaluje do zdrcujícího finále, je zhovadilé se o takovou dávku napětí nechat připravit přílišným pročítáním Wikipedie. Jarecki měl neoddiskutovatelně velké štěstí na materiál, ale obří sousto ještě nutně neznamená nejlepší večeři. Ovšem v kombinaci s kvalitním šéfkuchařem… Vraťte se zpátky ke znělce, no tak. Ten vizuál!