Michal Pařízek | Články / Recenze | 09.03.2015
Písničkář Matthew E. White chystá na březen následovníka prvotiny Big Inner, která v roce 2012 zasáhla nečekaně do černého. Křehce gospelovou atmosférou a jemným soul-popovým zvukem oslovil mnohé, z korpulentního hipíka se rázem stala osobnost a jeho label Spacebomb ostře sledovanou značkou. Právě na Spacebomb vychází debutová kolekce Matthewovy kamarádky ze střední Natalie Prass, na první pohled ušitá podle podobného, osvědčeného vzorce. Gospelové melodie, orchestrální sound a folkrockové kořeny. Jenže Natalie využívá klasickou instrumentaci daleko mazaněji, přímočaré bicí zde umně kolidují s lesními rohy a fagoty, hutné soulové varhany si neobyčejně dobře rozumí s dramatickými smyčcovými stěnami. Z alba rezonují opěvované tradice labelu Tamla Motown stejně silně jako vliv Tori Amos nebo Joanny Newsom, Natalie Prass můžeme s klidem uvádět jako další důkaz momentální dámské nadvlády.
Natalie Prass přesně věděla, jak by měla její první deska vypadat. Zmíněné vlivy jsou přiznané a Whiteově produkci je třeba taky připsat nemalé zásluhy. Šarmantní písně v sobě mají zakódovanou tepající r’n’b linku, příjemně pohladí ševelivým jazzovým frázováním, přitom jsou náležitě stabilní a přímočaré. Natalie oslovuje jakousi něžnou sveřepostí, omotává si posluchače kolem prstu, každým dalším poslechem kouzlo nahrávky roste. V některých momentech, například v čistě orchestrální skladbě Christy s vévodící harfou, může připomenout dokonce slovutnou Kate Bush. Její písně mají podobnou vnitřní sílu, přes příbuzně složitou instrumentaci jsou skotačivě hravé, svěží, a přitom skromné. Zkuste Bird of Prey, Never Over You nebo Violently.
Natalie Prass prokazuje neobyčejnou dávku talentu, sebevědomí a jakési spiklenecké obyčejnosti. Dobře vychovaná holka od vedle, která vždy slušně pozdraví a nikdy se nezapomene plaše usmát. Koho by napadlo, co všechno se v ní skrývá, taková překvapení bývají ta největší. Americká krása.
Natalie Prass – st (Spacebomb, 2015)
www.natalieprassmusic.com
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.