Akana | Články / Recenze | 18.03.2014
Jedno z nejvýraznějších zjevení na české hudební scéně posledních let se pomalu přesouvá z pozice obletovaných nováčků mezi etablovaná jména, ke kterým už po prvotním okouzlení přistupujeme s nabroušenějším kritickým ostnem a jako dítě zkoušející pevnost muších nožiček záludně číháme na první známku předčasné senility. Nejsme sice v Anglii, kde by DVA se čtvrtým albem na kontě (počítáme-li i herní soundtrack Botanicula) platili u kritiků za nezajímavé veterány, ale i tak pro ně bude stále těžší zachovat si čerstvost a neokoukanost. Navíc jejich hudební jazyk je natolik svébytný, že se snadno, bez pozorné a cílevědomé kultivace, může stát pastí. Dá se ale říct, že manželé Kratochvílovi albem Nipomo většinu škarohlídských obav bez potíží rozptýlili.
Nejsme svědky nějakého zásadního obratu. Bezbřehá aranžérská hravost i surreálná neuchopitelnost textů, stejně jako jejich prezentace v imaginárních jazycích, to vše zůstalo zachováno. V exotické zvukové ZOO panuje i nadále příkladná rovnost mezi elektronickými, samplovanými i akustickými zvířátky, která si přátelsky hrají v jediném výběhu bez ambicí zastínit se navzájem. Zdá se ale, že některá už nejsou tak roztomiloučká a skotačivá (takovou zjednodušenou interpretaci už dříve vyvracely zneklidňující textařské grotesky) a do jejich písniček se vkrádají tmavší odstíny. Jsou méně říkankovité, kompozičně rafinovanější. Rozmanité instrumentální segmenty k sobě DVA lepí promyšleněji a s větším smyslem pro náladovou semknutost té které skladby. Někdy, jako v případě plážově ležérní Surfi, kterou bezstarostně rozpinkává pingpongový sampl, postupují vysloveně návodně. Podstatně temnější jsou v instrumentálce No Survi, skrumáži smyček nepostrádající disonantní pasáže, nebo ve schizofrenních zvukových houštinách písně Vampira.
Různorodost nálad je vůbec důležitým a pozitivním znakem alba. Nipomo rozjíždí nečekaně hrubá kytarová figura, postupně překrývaná bohatými zvukovými vrstvami, klipová Mulatu stojí na hybném beglajtu a etno-jazzovém motivu saxofonu (že by název skladby opravdu inspirovala etiopská legenda Mulatu Astatke?), v závěru se ovšem rozprskává do freejazzových skřeků a zjančeného vokálu. Bára Kratochvílová neboli ONA rozšiřuje svoje hlasové rejstříky i v seversky znějící Nunki, zatímco Meteor nabízí čirou melancholii pod noční oblohou, Zoppe melodickou vstřícnost a Javornicek roztáčí něžně náměsíčný kolovrátek.
Texty jsou stále plné prapodivných setkání třetího druhu (Meteor, Vampira, Javornicek), ale sílí v nich i různé existenciální úzkosti (Nipomo, Mulatu) a pohanská mystika (Durango, Vespering). Především ale díky svojí významové nejednoznačnosti a dadaistické hře na schovávanou zůstávají nevyčerpatelným zřídlem pro ty nejdivočejší výklady, projekce a fantazie. Otázkou je, jak dlouho si ještě DVA vystačí s jazykovou virtualitou, než se z ní stane samoúčelná obchodní značka. Slova ve vymyšlených řečech stupňují tajemno, jsou zvukomalebnější, povolnější pro interpretaci. Zároveň jsou tím bodem, na kterém by DVA mohli začít nejdříve přešlapovat. Zatím k tomu ale nedošlo, zatím je to stále zábavné a atraktivní. A při poslechu jejich zdařilé novinky, která v nápaditosti a hravosti nijak nezaostává za předchozími pracemi a ve zralosti je i překonává, nemám strach, že by dopustili, aby jim něco začalo svazovat křídla.
DVA – Nipomo (Label HomeTable, 2014)
http://www.2dva.cz
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?