prof. Neutrino | Články / Recenze | 08.12.2022
Ruské anarcho-aktivistky Pussy Riot mají obdobnou strategii jako hackerská skupina Anonymous. Kdokoliv, kdo sdílí jejich cíle, se může vydávat za jejich člena/ku. Na rozdíl od striktně anonymních hackerů však mají i své mediální tváře. Nejexponovanější „mluvící hlavou“ je Nadya Tolokkoniková – mimo jiné autorka knihy Jak se dělá revoluce. Po dvou letech pobytu ve vězení na Sibiři za účast na protestní performanci proti Putinovi, se dnes věnuje především audiovizuální tvorbě za oceánem.
Poslední počinem pod její taktovkou je mixtape s názvem Matriarchy Now. Hodnotit hudbu Pussy Riot odděleně od jejich angažovaného aktivizmu ale nedává příliš smysl. Součástí plánu byla totiž i společná akce se spřízněnými americkými aktivistkami, s nimiž se vydaly do texaského Kapitolu rozvinout vlajku matriarchátu a přečíst svůj manifest, kritizující patriarchální nadvládu mužů. Genderovým a feministickým tématům se tak věnuje koncept celého alba.
Vše začalo vypuštěním animovaného klipu Punish, který satiricky uctil ženskou vaginu. Na něj navázal klip Hatefuck, kde se objevila spolu s Nadyou i americká „barbie“ zpěvačka Slayyyter. Na videu probíhá jakýsi satanský soft porno rituál, manifestující dominanci žen nad muži, kteří se před jejich obscénním majestátem oplzle plazí s prasečími rypáky. Dalším videem se stala i skladba Plastic, v níž se objeví i rapper iLoveMakonnen. Nadya se v něm naopak převtělila do role submisivní figuríny s lascivním hláskem.
V každé ze sedmi skladeb se objevuje jiný host, jenž obohacuje možná až příliš mainstreamově unifikovaný sound. Přestože se Pussy Riot vždy hlásily k punkové estetice, v jejich hudbě to znát není. Od přímočarého punku v počátcích, hip hopu a electro výbojům v pozdější letech se nakonec jejich sound přiblížil k nakažlivému hyperpopu, jež se dokáže vetřít pod kůži širokému publiku. Politické poselství, které je u Pussy Riot primární se tak může šířit daleko rychleji, než kdyby zůstalo skryto v přítmí undergroundu. Umění se tak stává nositelem ideologie, nikoliv jen estetickým artiklem.
V září se Pussy Riot, tentokrát v čele s Marijou Aljochiovou, po třech letech vrátily do Prahy. Výtěžek z vyprodaného koncertu byl věnován na obnovu dětské nemocnice na Ukrajině. Pussy Riot tak stále apelují na nutnost změny ruské politiky od putinovské mafiokracie směrem k větší svobodě a demokracii, na což poukazují od svého legendárního zjevení v Chrámu spasitele v Moskvě v roce 2012. Doufejme, že budou vyslyšeny.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.