Jaroslav Kejzlar | Články / Sloupky/Blogy | 31.07.2017
Když má člověk tu možnost, aby si na velkém plátně prohlédl skvost, jakým bezesporu je Marketa Lazarová, jde vždycky o správnou volbu. V kombinaci s přítomností persony Magdy Vašáryové (slovenská herečka a politička snímek uvedla jako čestný host) šlo o nejestetičtější a zároveň o nejintenzivnější zahájení letošní Filmovky, jaké si lze jenom představit. A znovu se potvrdilo, že k některým filmům je potřeba prostě dospět. Vzpomínám si, jak jsem zhruba před šesti lety jako náctiletý vlezl do kina plný očekávání, natěšený na zrestaurovanou verzi, a po půlhodině podlehl a usnul.
Na páteční projekci v kině Hvězda mě ale Vláčilův opus pohltil jako máloco za poslední roky. Konečně jsem docenil úchvatně rámované obrazy, prokládané specifickými kamerovými nájezdy, nebo nekonečné chorály v hudebním doprovodu Zdeňka Lišky. Poeticky nasnímané kruté prostředí mi přichystalo tak povznášející a přitom vyčerpávající zážitek, že bych o všech jeho složkách mohl plácat třeba hodinu, ale přijde mi to zbytečné. O Marketě se nemluví, Marketa se musí vidět.
Pod vlivem téhle zkušenosti jsem nemohl minout ani dalšího velikána filmové audiovize. Na poslední snímky Terrence Malicka u nás není úplně snadné narazit, proto jsem vděčný za každou příležitost se s jeho počiny setkat. Dokument Cesta času je v souladu režisérovou tvorbou posledních let dílo stojící na pomezí umění a kýčovité manýry. Odkaz na Vesmírnou odyseu sice potěší, zaujmou záběry přírody nebo představy o vzniku vesmíru – ty přimějí pohroužit se do vlastních myšlenek a jen tak si meditovat. Na druhou stranu, elementární a neustále se opakující dotazy směřující ke smyslu existence (namluvené charismatickým hlasem Cate Blanchett) působí rušivě a poněkud vyprázdněně. Za vizionářský snímek se tak Malickovo zaříkávání Matky přírody zcela jistě považovat nedá.
To v rámci sekce představující žánr sci-fi byly uvedeny Zvláštní dny Kathryn Bigelow. Film, který kdysi u diváků totálně propadl a hodně přibrzdil kariéru dnes slavné hollywoodské režisérky, má z dnešního pohledu o moc větší význam než v době svého uvedení v polovině devadesátých let. Se zobrazováním násilí si nebere servítky, poutavě využívá moderní technologie a hutnou atmosféru vyvažuje až kultovními vtípky, které se sypou z úst netradičně obsazeného Ralpha Fiennese. Dokonce se tímhle filmem prý trochu inspirovaly sestry Wachowské, když tvořily Matrix. Postava Lennyho Nera, který uniká do virtuální reality, kde přiživuje svoje romantické city k bývalé milence Faith, připomíná i třeba hlavního hrdinu Doma Cobba z Nolanova Počátku. Takže kdo ví, pro kolik velkých filmů je tohle zapadlé temné sci-fi vlastně zdrojem inspirace.
42. Letní filmová škola
28. července - 6. srpna 2017
www.lfs.cz
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.