Francophonique supersonique (Ruby My Dear)

Už troubějí, už troubějí na horách jeleni. A troubějí pod taktovkou Juliena Chastagnola, francouzského breakcorového producenta, který pod svým pseudonymem Ruby My Dear vydává nové album Brame.

Po dvou převážně abstraktních deskách a několika zajímavých EPčkách představuje Chastagnol své nejvyzrálejší a nejpropracovanější dílo. Brame působí jako surrealistický příběh se soundtrackem typickým pro Disneyovky nebo přírodopisné dokumenty. Zvuk je nebývale organický a jak už je u breakcoru zvykem, velmi bohatý na množství všemožných pazvuků připomínajících přehlídku hudebních mutací a absurdit. Navíc divoké samply a modulované bicí byly doplněny o nahrávky opravdových nástrojů a hlasů. Umělci jako Igorrr (Gautier Serre), Anthony Miranda nebo Emily Chick mají svá místa na jednom i více tracích a tvoří většinou ústřední melodii dané skladby. Obzvlášťe Igorrrův rukopis je tu znatelný, až to vypadá, že se jedná o další kolaboraci Serre - Chastagnol (viz Maigre).

Ruby My Dear zde kříží agresivní deathmetalové riffy s barokně líbivými melodiemi. Pojivem je pak křišťálově čistý a detailní breakcore, jímž je Chastagnol pověstný. To vše dotvářejí nečekané žánrové kombinace a že jich je: od šansonu, havajské hudby, surf rocku, thrash metalu, happy hardcoru až po reggae nebo drill n bass. Celý „braindance“ je funkčně poskládaný, takže jednotlivé části nepůsobí nahodile a neomrzí. Každá skladba má svůj osobitý motiv, svůj moment překvapení a nadprůměrné množství energie. Pouze skladba Music Box uvolní tenzi jemnou melodií hracího strojku a několika ambientními plochami před další smrští splašeného amen breaku a démonických metalových řevů. Všeho je tu tak akorát a v zábavné formě. Brame svou magickou atmosférou vytváří pocit cestování pestrobarevnými světy. Skladba Asile à la plage už svým názvem napovídá, Zeuste Incest je cestou temným hvozdem a Mini Short působí jako flashback ze Super Mario Bros. Chastagnolova schopnost poskládat kvantum zvuků a žánrů tak, aby se navzájem doplňovaly a držely formu v naprosto nestrukturované hudbě, je působivá, celek ovšem postrádá osobitý rukopis.

Ruby My Dear se tolik neodlišuje od hlavních představitelů žánru (Venetian Snares, Igorrr, Enduser), i když se jim vyrovná. Nejde o nic nového, jen o velmi dobře odvedenou práci, a to je škoda, jakkoliv jde o zlomovou desku v Chastagnolově kariéře. Na tuhle „wonderland journey“ je třeba se dobře připravit, a pokud netrpíte ADHD nebo nemáte po ruce speed, bude cesta z králičí nory těžká. A to je dobře.