Články / Recenze

I’m a sweaty ass cunt (The Subways na Flédě)

I’m a sweaty ass cunt (The Subways na Flédě)

Peter Forgáč | Články / Recenze | 10.03.2015

Od siedmej hodiny sa pomaly, ale isto začalo zbierať publikum a už na prvú predkapelu bol sál zaplnený do polovice. Zmienenou zostavou bola česká štvorica Nano, nie až tak známe meno pre väčšinu publika. Nano však príjemne prekvapili solídnym elektropopom, miestami aj so silnejším gitarovým zvukom. Pol hodinovému setu dodala štavu hlavne speváčka, čo na záver ocenilo aj osadenstvo Flédy.

Pred hlavnou hviezdou večera sme počuli autrálsku kapelu Dune Rats. Trojica z Brisbane bola ešte väčším prekvapením a nezostal som v tom sám. Na pódiu sa objavil basák v lyžiarskej kombinéze a bubeník v hokejovom drese, čo bolo prísľubom zábavneho setu. Dune Rats nazývajú svoj štýl ako dunecore stoner pop, čo je celkom výstižný popis. V preklade surf rockové, popové prvky zmiešané so surovým gitarovým, punkovým zvukom. Vystúpenie malo oveľa viac energie: po pár rýchlych skladbách šla lyžiarska kombinéza dole so slovami "I´m a sweaty ass cunt" a pokračovalo sa ďalej. Krysy vyjadrili pozitívny vzťah k marihuane (Wooo!, Dalai Lama Marijuana) a všetko zakončili štýlovo s Red Light Green Light.

Krátko po desiatej sa objavili The Subways, tento krát za bicími s náhradou za Josha Morgana. Otvorením bola klasika We Dont Need Mone to Have a Good Time. Ak ste do minúty neboli obliaty pivom alebo sa neocitli na zemi, tak ste prišli o slušný "kotol". Pokračovalo sa v podobnom duchu. Ešte v prvej polovici prišlo aj na iné dobre známe pecky ako Shake! Shake! alebo Kiss Kiss Bang Bang, ktoré sa striedali so skladbami s nového albumu. Energický koncert plný energie si užívala aj kapela, často ďakujúca ako inak po česky. Zvolnilo sa v podobe "pomalejších" Mary alebo I Wanna Hear What You Got to Say a po hodine sa dostalo na klasiku Rock&Roll Queen, ktorú bez problémov spievala celá Fléda. Ako to už u Subways naživo býva, pred koncom aj s niekoľkými veršami v miestnom jazyku („... Brno is rock&roll.“). Tempo nepoľavilo do samého konca, až sa Billy Lunn prekvapujúco previezol na rukách publika. Po Oh Yeah kapela zakončila set príznačnou skladbou It´s a Party. Tentokrát bez prídavku.

The Subways odohrali skvelý, rýchly koncert s nábojom a potvrdili, že sú jednou z kapiel, ktorá je ešte lepšou naživo. Fléda videla jeden z naj koncertov nového roka a nikto nemohol odchádzať sklamaný.

Info

The Subways (uk) + Dune Rats (aus) + Nano
7. 3. 2015, Fléda, Brno foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace