cyril kosak | Články / Recenze | 31.12.2013
Už přes rok hledám ozvěnu podobného zvuku, zatím nic. Jak jsou důležité firemní věci a řeči, si můžete přečíst v rozhovorech s kapelou, ale to jen pokud nevěříte na to, že umělecké dílo musí být odděleno od svého autora, pokud věříte na to, že Deník Dity Kuchařinky vám může zlepšit život, zná recept na bolest, protože kamera ji snímá v měkkých ohybech světla a barvy nemůžou být teplejší, upřímnost upřímnější.
Illegal Illusion to cítí podobně. Jen tu bolest filtrují jinak, ta ještě pořád bolí. A to dokonce tak, že vládne všem jejich polohám, všem jejich složkám. Když zůstaneme u toho, co víme, a připomeneme si, že jsou dlouholetou špičkou tuzemského alternativního rocku, kterému se taky jednu dobu říkalo post-grunge, je jisté, že vokál bude škrábat jako flanelka ztvrdlá olejem. Přidejme neobligátní, hutné anglické texty rvoucí osobní rovinu na jednotlivé atomy a už takhle by toho bylo dost. Hledání pracovní metody u Things After Death, složité nahrávání a použití nových prostředků před nás staví komplikovanou sakrální stavbu, jejímž hlavním pocitem je neuvěřitelný tlak, jako když vás drtí vědomí božské nadřazenosti uprostřed kostela, jako když vás odmítá opustit pocit marnosti z míjejícího času. Zvláštně vrstvené kytarové hladiny kolíkované rytmikou na netušených značkách spolu se zdvojovaným, echovaným hlasem, který oživuje skladby, jako když traktor vláčí podzim. Složitá struktura nefunguje jako hádanka pro post-metalisty, stále nás překračuje jedna klenutá a drsná melodie za druhou, stále cítíte takřka nelidský tlak na vědomí, kterému najednou schází šalebný mediální filtr, používající nemoc cizích k tišení vlastní bolesti.
Fatalitu dokonává ostrý, místy přepálený zvuk, jehož kvalita není podobná zdejším studiům a domnělým demiurgům. Jestliže má umělecká výpověď říkat něco o člověku a nešustit floskulí, tady máte humanismus bolesti, který má trvalou platnost. Už přes rok hledám ozvěnu podobného zvuku.
Illegal Illusion - Things After Death (Venus Flag Records / Full Moon Music Magazine, 2012)
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.