woko | Články / Recenze | 06.11.2012
Kluci mesečusecký jsou u nás už taky jako doma. Tenhle čtvrtek 8.11. tu budou počtvrté, takže by bylo záhodno seznámit se s deskou, o které se v neodborných kruzích píše: „A record that pushes the boundaries of post-rock to stratospheric new levels.“
Waking Season je třetí dlouhohrající album sextetu, který za celejch svejch osm let existence nevyměnil jediného člověka. Je to navíc skoro přesně tři roky po perfektním albu Tertia, kde se kapela pořádně rozmáchla a dokázala, že si raketový vzestup zaslouží. Caspian vydali hutnou desku, která neopomenula užití samplů a synťáků, avšak disponovala téměř metalovým tónem. V rukou jsme drželi zlatej hřeb jejich diskografie a jedno z nejlepších alb roku 2009.
V létě letošního roku se na Facebooku objevila skladba Halls Of The Summer, která okamžitě rozvášnila davy, jelikož to byli opět ti Caspian, jak si je pamatujeme a jak je milujeme. Trochu samplů, skvělej motiv, a přitom to nepostrádalo gradaci a mělo koule. Jestli bude taková celá deska, tak to bude bomba. Jenže co se pomalu začaly rojit streamy, bylo slyšet, že to zase tak horké nebude. Tentokrát to totiž šestice zahrála na můj vkus trochu do kouta. Ty tam jsou heavy věci jako Malacoda nebo The Raven. Nová deska se víc podobá prvotině The Four Trees - nadupaná melodickým post-rockem, který ale dnes už leckomu zní vyčerpaně a nudně. Takhle jsem se ovšem na novinku dívat nechtěl. Zprvu chybí Waking Season údernost a váha Tertie, i když po dlouhém titulním songu ji odpálí Porcellous. Skladby se střídají až předvídatelně, po vypalovačce přijde zklidnění melancholickým kouskem. Tak působí první půlka alba, zatímco ta druhá je natolik mdlá, že jsem si jí prvních pár poslechů vůbec nevšiml. Obsahuje věci, které se rozvinou řízně až po pár minutách, jenže dlouhé úvody neznějí lákavě a leckdy by se bez nich songy úplně obešly. Zářným případem je Fire Made Flesh, což je snad nejlepší kousek na zakončení celého alba, jen první tři minuty bych klidně oželel. Nikoho by to nepoškodilo.
Nicméně jsou to Caspian - bezpečně je poznáte, i když je otázka, jestli to není krok zpátky. Desce chybí gradace a výraznější motiv. Tempo padá ob skladbu a je velice těžké se na celek soustředit. Slušný postrockový vál střídá utahaná kytara, a pořád dokola. I když má Waking Season blíže k prvnímu, úspěšnému elpíčku, zdaleka nepředvádí to samé. Na druhou stranu když z alba vytaháte jen to dobré, dostanete velmi našlápnuté EP. Halls Of The Summer, Porcellous, Hickory ‘54, Fire Made Flesh. To je skoro půlka alba. Takže průměr? Podle mě nejslabší deska Caspian. Ale! Sebehorší Caspian = pořád dobrej post-rock.
Caspian – Waking Season (Triple Crown Records, 2012)
www.caspianmusic.net
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.