Tereza Tůmová | Články / Recenze | 26.02.2013
Je únor, od zářijovýho vydání Fruscianteho novýho alba nějakej čas. Pouštím si to zas a přemejšlím, jak jsem při prvním poslechu zoufala, že život je na konci tunelu, kterej nekončí světlem, ale dírou s pádem o pár levelů níž. Zajímavý, jak se vzpomínky lehce otisknou a přenesou pomocí hudby, z pohledu dneška to bylo báječný období a při poslechu PBX Funicular Intaglio Zone se začínám radovat. Frusciante jako symbol lehkosti. Miluju ten jemně odrbanej charakteristickej hlas. Představuje uvolněnost člověka, kterej našel po všelijakym opojení a sebedestrukci směr života a přetavil hudbu v prostor pro nekonečně nadšený experimentování a ukojení touhy po svébytnym vyjádření.
Trvalo to pár let, než si, jak sám říká, ošahal všechny programy, který mu dneska umožňujou syntézu přístrojový techniky s lidskym elementem, tolik ovlivněnym popem a rockem z doby o dekádu a dvě dřív. Zkušenosti kombinovaný s rytmem osmdesátkovýho acid houseu, vliv přátelství a spolupráce s Omarem Rodríguez-Lópezem, to dalo vzniknout „progressive synthpopu“. Po tříleté pauze od desky Empyrean se loni v červenci objevilo EP Letur-Lefr, spíše navazující na předcházející tvorbu, odlehčeně naléhavé a přímočařejší. Jako můstek slouží volně stažitelný song Walls and Doors.
Přestože album PBX Funicular Intaglio Zone vznikalo během několika měsíců a střídá styl se stylem skladbu za skladbou a rychlé střihy v rámci songů, považuju ho za jedno z nejucelenějších poslední doby. Songy se přelévají neuvěřitelně svižně a stopáž ke třiceti sedmi minutám vyplní vyčerpávajícim rytmem bez zbytečností a monotónních vycpávek. Od začátku do konce se Frusciante drží jednoduchý linky směrem vpřed s pravidelnejma oscilacema klidu a naléhavejch výbuchů, který udržují pozornost a nutí sledovat expresi každýho jednoho beatu. Je to lepší než film.
Na cestě k vnitřnímu srovnání dochází k introspekci vztahů uvnitř sebe sama, stejně tak i interpersonálních, s nadějí na přijetí okolím si klade otázky a hledá cestu k osvobození. Občas uklouzne po hladký ploše tanečního rytmu až ke klišé typu „Respect who you are inside/ let your heart be your guide“ v songu Mistakes, ale zpátky si mě získá rozvahou a návratem ke starším deskám v závěru, „nothing disconects us/ not silence or time“. A nemůže mě nenadchnout introvertní prohlášení o mlčenlivosti ve světě zaplavenym žvástavejma kecama.
S nadšením vlastním cílevědomým muzikantům se schopností nahrát a vyprodukovat celou desku s minimální výpomocí mířím ke stejnýmu na druhý straně příjmu, Frusciante pro samotáře a sólo poslech s maximálním vtažením do klidnýho světa neustálých pochybností, burcujících k honbě za novym, neobjevenym a překvapujícim. Posledních pár tónů a terapie končí. Now, I can almost face myself.
John Frusciante – PBX Funicular Intaglio Zone (Record Collection, 2012)
www.johnfrusciante.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.