Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 03.07.2016
Na karlovarském korzu běží čas daleko rychleji, než by se mohlo zdát. Úvodní věta druhého letošního příspěvku byla včera večer jasná – Filmařům respekt, ale největší drama se včera odehrálo v Bordeaux. Interesantnímu penaltovému rozstřelu nemohly konkurovat ani tak těžké váhy, jakými Pedro Almodóvar a Jim Jarmusch bezpochyby jsou, přestože jejich nové filmy rozhodně nejsou špatné. Jenže dnešní ranní projekce snímku Toni Erdmann německé režisérky Maren Ade celý koncept příspěvku obrátila naruby. Tolik humoru o tolika vážných věcech se jen tak nevidí, tohle je povinnost, ale pozor. Na zásadní otázku, kterou vám tenhle film položí, si bude muset odpovědět každý z nás sám. Jste šťastní?
„Myslela jsem, že točím drama, ale nakonec se to prodává jako komedie,“ tak o svém snímku mluví režisérka. Na první pohled poněkud klišovitá věta dostane ten pravý význam až ve chvíli, kdy se budete sbírat v slzách smíchu z podlahy kina, aby vás v následujícím okamžik, kdy pointy mnoha absurdních situací konečně dojdou, zamrazilo. Nepředvídatelnost, narušování sebejistoty a úžasně svěží pohled na několik základních premis života. Zaměstnance korporátů je třeba varovat, po absolvování těchto 162 minut vaše práce už nikdy nebude taková jako dříve. Zda je to dobře nebo špatně, rozhodněte sami.
Dojmy z Fuocoammare přes noc nevyprchaly, spíš naopak. Porota v Berlíně věděla, co dělá, určitě jde o jeden z nejdůležitějších snímků roku a zdaleka ne „jenom“ proto, že se zabývá zásadním a žhavým tématem. Škoda každého slova, tohle je jednoduše potřeba vidět. Neuvěřitelný zážitek. Snímek Gianfranca Rosiho logicky ovlivnil celý včerejší den, ale obávám se, že Cválající mysl Wima Vandekeybuse bych nedohnal ani před absolvováním Fuocoammare. Představení Ultima Vez zasáhnou snad pokaždé, tohle bylo ovšem totálně mimo terč. Nepomohly ani kytarové dialogy Maura Pawlowského (dEUS) a Marca Ribota, první předčasný odchod a ještě s pocitem, že hodina byla až moc.
Julieta a Paterson v pololeže na podlaze kinosálů pro novináře. Jako za mlada, chodit s předstihem jsem se ještě nenaučil. Bylo jasné, že jména Almodóvar a Jarmusch potáhnou, byť to nejlepší mají oba nejspíš za sebou. V obou případech ale velmi solidní porce filmařiny, zvláště atmosféra Juliety byla fascinující. Almodóvar svým ženám stále rozumí, podobně jako Hermína od Pstružího potoka. Petr Vizina trefně poznamenal, že herečka Adriana Ugarte je v kostýmu mladé Juliety svému režisérovi docela podobná, což je úkaz mnohem méně bizarní, než by se na první pohled mohlo zdát.
Na poslední včerejší projekci jsem potupně rezignoval, vinen v plném rozsahu. V hlavě vězel stále požár na moři a zmíněné fotbalové utkání bylo zatraceně lákavé. Vyhráli Němci, pokud to někoho překvapí. Vzhledem k nečekané absenci oblíbené islandské kinematografie v letošním programu to dnes možná dopadne podobně. Pohádky jsou potřeba.
51. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1. - 9. 7. 2016, Karlovy Vary
www.kviff.com
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.