Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 10.07.2015
„Většina současné hudby mě nezajímá, je to šunt,“ říká Amy Winehouse v dokumentu Amy, který uzavíral včerejší program ve Velkém sále Thermalu. Načasování elektro swingového mejdanu před Thermalem bylo neomylné, o party se mluvilo už od rána, moderní nákaza se lázním mohla jen těžko vyhnout. Začalo to Gershwinem za světla, hluboko v noci už duněly jen beaty, prý pozitivní a veselé. Hádat se nebudu.
„Ještě tady mám jednu holku, vypadá trochu jako od kolotočů, ale zpívá božsky.“ Slova místního zástupce labelu, kterými před lety popsal Amy Winehouse, si pamatuji dodnes. Dokument zcela ovládl kina v Británii (u nás od 6. srpna), tragicky ukončená kariéra anglické zpěvačky stále láká. Hluboké podmalované oči z plátna téměř neslezou, neustálá pozornost kamery upřená na zpěvačku je největší výhrou snímku, kterému delší stopáž trochu ubírá na hutnosti. Mluvící hlavy jsou až na výjimky nahrazeny voice overem, diskutabilní může být vyznění filmu. Zjištění, že s nenadálou slávou se kromě umělců samotných často neumí vyrovnat ani její okolí, děsí stejně jako rychlost, jakou se kariéra zpěvačky ubírala. A zastavila.
Filmového dobrodruha Karla Zemana včera na festivalu představila početná delegace, vřelý potlesk po premiérové projekci byl zasloužený. Jeden z největších filmařů naší historie se dočkal důstojného pomníku, kterému vévodí vzpomínky spolupracovníků a režisérových následovníků. Výtečným nápadem jsou sekvence, ve kterých se dnešní studenti snaží natočit některé slavné scény ze Zemanových snímků; drobnou vadou mohou být pouze naznačená spojení Zemanovy tvorby s dějinnými událostmi. Jenže dílo barona Prášila ze Zlína je natolik košaté, že na to možná jednoduše nezbyl čas. Nejlepší poklonu skládá Zemanovi další slavný režisér Terry Gilliam: „Budu se muset na jeho filmy podívat znovu, abych zjistil, co všechno jsem od něj vlastně ukradl. Mám pocit, že od něj čerpám neustále.“
První soutěžní snímek až sedmý den festivalu? Nic, čím by se dalo chlubit, prostě to tak vyšlo. Dánské Zlaté pobřeží hlavní soutěž asi nevyhraje, historický snímek se vrací k tématu obchodu s lidmi v afrických koloniích. V tomto případě jde o Dánské Kongo, které dokonce jako první tyto nechutné praktiky zakázalo. Zajímavému snímku škodí nadbytečné sekvence vzpomínek hlavního hrdiny, který vizáží připomene mladého Huga Race. Trefou do černého je hudba Angela Badalamentiho, překvapivě tribální a naivně elektronická. Nečekaná mistrova podoba ale na všechno nestačí.
„Chodíš po ulicích, cítíš to,“ říká Maxim, moudrá rada nad zlato. Po zběsilém prvním víkendu var festivalu poněkud utichl, dnes přišlo opětovné zhoustnutí atmosféry - přijeli Jamie Dornan a Harvey Keitel. Letitého oblíbence přehlídky, který září v hitu Mládí, zastínil masový vrah ze seriálu The Fall. Ten vyvolal vlny nadšení už předem, na headquaters festivalu prý přicházely emaily s žádostí o upřesnění jeho pobytu z půlky Evropy. Odstíny šedi dnes září stejně jako elektro swing. Na Amy se včera byla podívat také Iva Janžurová, která převezme na závěrečném ceremoniálu ocenění za mimořádný přínos české kinematografii a dnes uvede evergreen Což takhle dát si špenát. Slova Stelly Zázvorkové, která se váží k natáčení Vorlíčkova hitu, by asi v klidu mohla platit i na Amy: „Hele, pusť ji tam a nestarej se!“
50. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
3. - 11. 7. 2015, Karlovy Vary
www.kviff.com
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.