Články / Recenze

Křeč a chvění v Ponci: Animal exitus podle Spitfire Company

Křeč a chvění v Ponci: Animal exitus podle Spitfire Company

Dominika Prokopová | Články / Recenze | 04.11.2014

Dvě nahá těla v boxu z plexiskla. I když je evidentní, že se jedná o ženy, působí spíše jako androgynní bytosti, možná odjinud, možná odnikud. Tak jako jsou napnuty struny v bočních stěnách, které jim umožňují uniknout z domnělého vězení, tak jsou napnuta jejich těla zmítající se v návalu emocí, které přicházejí nečekány a nezvány v nekontrolovatelných poryvech. Představení, které mělo premiéru v červnu tohoto roku a jehož koproducentem byl festival Tanec Praha. Animal Exitus. Spitfire Company. Divadlo Ponec. Naposled v tomto roce.

Trauma jako vězení. Klec z našeho vlastního utrpení. Nevyřčeným niterným napětím a úzkostí můžeme uvrhnout sami sebe za pomyslné mříže, spředené z vlastních šrámů a ran. Performerky Miřenka Čechová a Barbora Látalová se potýkají s tíhou prožitků a lehkostí vlastních těl uvnitř průhledného kvádru. Vzhledem ke skvělé synchronicitě obou žen může divák snadno propadnout dojmu, že sleduje zrcadlení pohybů jediné tanečnice, nikoliv dvou. Prostupné stěny naznačují, že i z takové cely lze uniknout, pokud si dovolíme spásné otvory vidět nebo alespoň časem uvěříme v jejich existenci. Spitfire Company si libují v nelehkých tématech vypovídajících o lidských strastech a představení Animal Exitus, které je druhou částí třídílného celku, je toho dalším důkazem. Prvním kusem z existenční trilogie bylo představení One Step Before the Fall, ověnčené cenou Divadelních novin, České taneční platformy i dalšími neméně důležitými nominacemi, zkoumající vyčerpávající boj člověka s projevy Parkinsonovy choroby. Následující část, opět v režii Petra Boháče za inspirativního přispění obou umělkyň, vychází z teorie americké psycholožky Elisabeth Kübler-Ross, známé jako 5 fází smutku či 5 fází umírání. Před diváky se tak předestírá výsledek procesu podrobného zkoumání jednotlivých fází. Popírání – hněv – smlouvání – deprese – smíření.

Mezitím co Miřence Čechové i Barboře Látalové byla svoboda téměř odňata, diváci mají už od vstupu do sálu hned dvě možnosti svobodně si zvolit. Neusedají na přesně určená místa. Židli, kterou obdrží, si mohou umístit dle libosti, navíc jsou ještě před začátkem představení vyzváni Petrem Boháčem k tomu, aby se v případě potřeby nebáli změnit své místo a nahlédnout tak na jevištní dění z jiného úhlu. Kromě židle je divák obdarován i sluchátky, po jejichž zapnutí má možnost se rozhodnout, jestli chce sledovat pohybovou performanci s hudebním doprovodem Davida Kollara, nebo spojit vizuální zážitek s poslechem eseje na téma trauma, jejímž autorem je opět Petr Boháč. Já sama jsem byla mnohdy na vážkách. Nečekaně nabytá svoboda je příjemná, zároveň ale může způsobit dilema, které naloží na divácký hrb další rovinu, na kterou se najednou musí soustředit.

Kromě dvou živých žen se v centru kvádru nachází živý strom. Strom, který prý během zkoušení málem zahynul. Nakonec se ho ale nepodařilo zničit, i s větvemi ohnutými k zemi přežil stejně tak, jako přežije člověk, jehož kosti jsou prohnuty záškuby trýznivých stavů mysli. Každá z fází byla pojata velmi přesvědčivě, doprovodný text jevištní děj místy podpořil, jindy byl až příliš jinotajný a působil lehce rušivě, čemuž nepomohla ani konstantní hladina šumu, která se linula ze sluchátek. Představení Animal exitus je především pro diváky znalé experimentů alternativního divadla, ale rozhodně stojí za vidění. Nejen pro kvalitní výkony všech zúčastněných, o kterých netřeba diskutovat, ale i pro všechno to, o čem se vám bude chtít diskutovat po jeho shlédnutí.

Info

Spitfire Company : Animal exitus
30. 10. 2014, Divadlo Ponec, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Procházka mysli tajemným vesmírem (Toad Planet)

Veronika Tichá 26.08.2024

V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.

Všemi kruhy Inferna (Knocked Loose)

Klára Šajtarová 21.08.2024

Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace