Články / Sloupky/Blogy

Le Guess Who byl na letošním ročníku nejlepší? Vol. 1

Le Guess Who byl na letošním ročníku nejlepší? Vol. 1

Viktor Palák | Články / Sloupky/Blogy | 26.11.2015

Utrechtský festival Le Guess Who? nabízí bezpočet radostí. Některé z nich už rozebral Michalův Šejkr, do detailu půjde report v dalším čísle Full Moonu. Teď je čas na další vábničky v podobě seznamů pomyslných vrcholů. Na jednom z nich jsme se potkali, další shody i výpravy po jiných návrších se budou kupit v následujících dílech.

Pětici níže by šlo obratem rozšířit. Tohle je spontánní seznam, v němž se nehraje na pořadí, a v němž tři z pěti kapel vystoupily v rámci té části programu, kterou obhospodařovali kurátoři ze Sunn O))). Náhoda?

Sunn O)))
Tak určitě. Bez Attily za mikrofonem, zato s cellistkou Hildur Guðnadóttir a trombonistou Stevem Moorem v sestavě. Skoro hodina a půl sonické masáže. Opět zážitek posouvající možné, jednoznační kanóni. Jakýkoliv záznam na YouTubu vyzní jalově, tenhle alespoň baví tím, jak si všímá přístrojů zběsile signalizujících překročení zvukových i jiných limitů. Je s podivem, že je na to přes všechnu mlhu vidět.


Annette Peacock
Koncert překonávající vše ostatní, co festival nabídnul. Následující vystoupení headlinerů z Deerhunter nešlo po tomhle zážitku vydržet déle než tři písničky. Lapání chimér z jiného světa. Než vyjde nový Full Moon, snad se slova navrátí…


The Necks
Dilema Goatsnake versus The Necks nakonec při všem respektu ke Gregu Andersonovi vyhráli australští improvizátoři. Trpělivost přináší růže, po hodině sklízeli klavírista Chris Abrahams, bubeník Tony Buck a basista Lloyd Swantona ovace ve stoje. Neuvěřitelné prolnutí (hudebních) duší.


Lightning Bolt
Jsou tři ráno, budíček! Totální destrukce, po které nešlo usnout – a že před ní už se víčka sama zavírala. Zvuková lavina, pod kterou se ale krásně dýchá. Video zachycuje alespoň desetinu skutečné energie. Ohlaste se, pokud byste je rádi viděli v Praze!


Keiji Haino
Japonská zvonkohra. Od Keijiho Haina se lze dočkat čehokoliv, pokaždé je ale okamžitě zřejmé, jak srostlý je s hudbou, kterou vyluzuje. Tentokrát tak činil na činely a jakési podomácku vyrobené perkuse. Jako ukázka jeho spontánní všestrannosti poslouží záznam staršího vystoupení s Nazoranai, kapely, kde hraje ještě se Stephenem OʼMalleym a Orenem Ambarchim.


Info

foto © Erik Luyten

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #145: Peříčka

Michal Pařízek 13.12.2024

Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.

Proč je jetel špatným křesťanem? Protože si nepřeje být spasen. (Gurumánie)

Minka Dočkalová 12.12.2024

Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Top 5 Brutal Assault 2024

redakce 13.08.2024

Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace