Eliška Zamouřilová | Články / Recenze | 18.04.2016
V pořadí sedmá studiovka převážně elektronické hudební skupiny M83 s názvem Junk navazuje na předchozí Hurry Up We‘re Dreaming (2011), která obsahovala megahit Midnight City. Zakladatel skupiny Anthony Gonzalez o nejnovějším albu prohlásil, že je velmi energické, plné eklekticismu a liší se od předchozích. A při jeho poslechu mu nelze než dát za pravdu.
Vrací se v čase už v instrumentálce Moon Crystal, kterou můžeme označit jako znělku pořadu z dob minulých. V éře 80. let zůstává i songem For the Kids, který umocňuje saxofon a hlas norské zpěvačky Susanne Sundfor. Naopak píseň Do It, Try It začíná nevinně jen s klavírním doprovodem, ke kterému se přidají údery bicích, a Gonzalez se pomalu, ale jistě nechává unést na shoegazových vlnách. Stejně jako track Go!, se zpěvačkou Mai Lan v popředí, má popovější nádech, volný průběh a postupně graduje. Skladba Solitude napovídá už svým názvem a jde o samotu snoubenou s prázdnotou a brilantně znějící elektrickou kytarou. Song Time Wind ani s vokálním křovím Becka nepřináší nic nového ani překvapivého, další truchlivá balada o životě.
Proč ta vesmírná image alba? „Mám představu o kouscích lidstva, které se vznašejí ve vesmíru, navždy ztraceny,“ říká Gonzalez, který je přesvědčen o zvrácenosti dnešního světa.
Deska obsahuje změť odlišných žánrů - od bluesových prvků přes ambient k elektronice -, ale spojuje je Gonzalezovo nostalgické kňourání po něčem, co už se nedá vzít zpět. Chtěl se distancovat od přemrštěného úspěchu Midnight City, díky kterému se vetřel do povědomí posluchačů, ale tohle album není to, co bychom od něj po pěti letech čekali. Chtěl vytvořit dílo, které mu bude připomínat dobu, kdy vyrůstal, a nostalgicky se vrací do dětství. Schází mu ale ten typický elektronický drive a na úspěch předchozí nahrávky takhle dozajista nenaváže.
M83 – Junk (Mute Records, 2016)
www.ilovem83.com
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.