Veronika Jastrzembská | Články / Recenze | 20.01.2022
Olomoucká trojice Dirty Old Dogs si už prvním singlem vytyčila tematické pole své třetí studiové nahrávky. Intimní One Day vycházela z nevyhnutelných změn, nutných k uzavření starých kapitol, z osvobození a z nového začátku. Nejlepší symbolika restartu se pak nabízela v podobě požáru spalujícího dosavadní režim a každodenní jistoty. Oheň a očista se staly ústředním motivem nového LP.
Dirty Old Dogs se podařilo vytvořit album s jasně daným konceptem a tématem. Vše, co je s ním spojené, zanechává dojem, že má svůj důvod, své místo. Ať už jsou to vizuály hořícího lesa na přebalu, zapadajícím sluncem zalitý videoklip k písni Letʼs Burn Heaven Again nebo symboly volnosti, nešťastné lásky a temnoty, vše podněcuje fantazii k aktivitě a navádí ji k vizi autorů.
Přestože si kapela prošla „očistou“, hudebně se drží zajetých kvalit. Úvodní Sleeping Town, štiplavě rocková Like a Dog nebo svižná Upside Down se opírají stejně jako v předešlé tvorbě o energické hraní a zkreslené kytarové riffy podbarvující pestrou směsici hudebních žánrů, kterými proplouváme. Od ostatních písní je také odlišuje nepatrný pozitivní nádech a rozvaha nad světlými zítřky. Nejjistější jsou si však Dirty Old Dogs v pomalých, mysticky laděných skladbách. Z One Day sálá pustota, monumentálnost prostoru a touha po oproštění se od současného stavu, od alternativního country a temnějšího blues rocku se přesouváme do melancholické, až meditativní psychedelie. Velmi zdařile se pracuje s dynamikou. V All the Sirens a Personal Darkness jsou ke slyšení táhnoucí se nářky a rozostřující vibrato, které vytvářejí základ pro budování hutné atmosféry s ohlušujícím závěrem.
Nepatrnou slabinou by se mohly zdát poněkud všední texty nejčastěji o lásce, zklamání, hledání sebe sama, o osamělosti a novém startu. Velká témata působí jednoduchým, frázovitým podáním místy otřepaně, ovšem jen do chvíle, než se pozornost obrátí k melodické stránce zpěvu Tomma Prochazky. Za léta přirozeného vývoje dospěl do interpreta, který umí předávat emoce i bez textů. Trefně pracuje s intonací a s jistotou dodává vokálům potřebný náboj.
Na závěr, stejně jako na předchozích deskách, přidávají téměř sedmiminutovou skladbu Deaf Mantra. Instrumentální, neústupně gradující písní znovu potvrzují svou obratnou schopnost vyprávět bez slov.
Dirty Old Dogs - Letʼs Burn Heaven Again (Indies Scope, 2021)
web labelu
foto © se souhlasem Dirty Old Dogs
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.