redakce | Články / Recenze | 07.09.2017
Když Ella Maria Lani Yelich-O'Connor, známá pod uměleckým jménem Lorde, vydala v roce 2013 minimalistický megahit Royals, bylo jí teprve sedmnáct. Bylo snadné říct, že se jedná o další zpěvačku, která bude skákat přesně tak, jak její label píská. Jenže taková Lorde nebyla. A místo toho posluchačům nabídla electropopovou zpověď o dospívání okořeněnou několika hity, které se prodalo přes čtyři miliony kusů, což je na teenagerku, podílející se na všech skladbách autorsky, velmi slušný výsledek. Pak se na čas stáhla, aby načerpala inspiraci pro další tvorbu.
Ticho kolem Lorde přerušil až singl Green Light vydaný v březnu tohoto roku, který je také otvírákem nového alba Melodrama. To je ovlivněno bolestivým rozchodem, nástrahami lásky a věku. Tato témata jsou všudypřítomná, dobrý příkladem je skladba Hard Feelings/Loveless, kde označuje svoji generaci jako „L.O.V.E.L.E.S.S. Generation”. Lorde je (spolu)autorkou všech textů, takže když zpívá o tom, že se cítí, jako něčí hračka, nebo když pláče v taxíku, tak jí prostě věříte. Obzvlášť v případech, kdy je doprovázena jen na piano jako v případě Liability nebo Writer in teh Dark. Melodrama neobsahuje megahity typu Royals nebo Tennis Court, což ale vůbec nevadí. Lorde se totiž podařilo něco, co už dlouho nikomu v daném žánru - natočit desku, která překonává úspěšný debut, a to až s fascinující lehkostí.
David Bowie kdysi označil Novozélanďanku za budoucnost hudby. Tenkrát se jeho názor mohl zdát poněkud přehnaný, ale vzhledem ke vzrůstající kvalitě její tvorby a nízkému věku to tak nereálně nevypadá. Melodrama je už teď aspirantem na nejlepší popové album roku, a když ho srovnáme s úspěšnou, poslední nahrávkou Taylor Swift 1989, je Lorde pořád o krok napřed.
Lorde – Melodrama (Lava Records, 2017)
www.lorde.co.nz
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.