Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 26.08.2016
Někomu stačí půlhodina na to, aby vydal regulérní album. Ne tak Gone Is Gone, superskupině, v níž se potkali Troy Sanders z Mastodon, Troy Van Leeuwen z Queens of Stone Age, bubeník At the Drive-In Tony Hajjar a Mike Zarin. Ti svůj eponymní debut skromně označují jako EP, přestože na něm přinášejí osm regulérních skladeb s celkovou stopáží přes třicet minut.
Je to ale povedená půlhodinka. Parta zkušených borců míchá elementy stoner rocku s psychedelií a od prvních tónů důrazné skladby Violescent si posluchače omotává kolem prstu. Drtivé riffy, skřípavá sólová kytara, přímočaré, dokonale přesné bicí a hrubý, křičený, ale perfektně čitelný vokál. Následující Starlight je příjemně zpomaleným mezihvězdným výletem, který zdobí rozostřené klávesy plující prostorem, jemuž dává řád rytmika. Poklid chytlavé melodie pravidelně ruší tvrdší refrén a sóla, která dávají vzpomenout na zvuk The Cure. První dvě skladby budiž přípravou na to, kolem čeho se bude točit zbytek alba – silné melodie, napětí a zároveň koexistence dravosti a klidu. Hudba se přelévá, bouří i hladí, posluchače dovede unášet skrze vesmírné dálavy (This Chapter) i házet hlavou v metalovém rauši. Takhle to má vypadat - deska plná emocí a plná vyzrálých skladeb, kterou je radost poslouchat opakovaně.
Gone Is Gone jsou velkým příslibem. Sevřená stopáž, čistá, přímočará produkce, silné skladby, instrumentální výkony - vše zapadlo přesně na svá místa. Gone Is Gone vznikli v tichosti, o to větším je jejich deska překvapením. Druhé pololetí roku začalo v tvrdé hudbě velice slibně!
Gone Is Gone – Gone Is Gone (Rise Records, 2016)
www.goneisgoneofficial.com
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).