Nikola Polzerová | Články / Recenze | 27.12.2018
Coup de Grace je francouzský termín označující ránu z milosti a taky zakončovací chvat ve wrestlingu. Miles Kane si jej vybral, aby tak nazval své nové album. A to je hodno vítězného gesta jen stěží.
Uběhlo pět let od doby, kdy britský muzikant vydal druhou sólovku Don’t Forget Who You Are. Původně se chystal začít okamžitě pracovat na další, ale do cesty se mu postavial nabídka kamaráda Alexe Turnera nahrát nové písničky pro skupinu The Last Shadow Puppets. Svoje vlastní skladby proto schoval do šuplíku a když se k nim po čtyřech letech vrátil, už jej zdaleka tolik nebavily. Nové nápady začaly přicházet až po setkání s Jamiem T, který mu pomohl složit většinu písní na novinku. Ruku k dílo přiložili taky Zach Dawes a Tyler Parkford z Mini Mansions nebo americká zpěvačka Lana Del Rey, která se podílela na písni Loaded, první vlaštovce Coup de Grace.
Tématem většiny skladeb, včetně zmíněného singlu, je rozchod. Rozkol mezi dvěma milenci je od pradávna vděčným zdrojem inspirace a zde je využit do sytosti, fráze „já tě miluji, ty mě opouštíš“ protkávají celou desku. Ta tam je naivně působící radost inspirovaná zlatou érou přelomu padesátých a šedesátých let, která byla na předchozích albech nepřeslechnutelná, písně jsou nasáklé punkovým feelingem, zrcadlícím se především v útočném rázu alba a vokálnímu podání. Přesun z nasládlého na trpké můžeme dávat za vinu z části Jamiemu T a z části Milesovu zlomenému srdci. Původní kouzlo, postavené na eleganci a nápaditosti, se vytratilo a i Milesova sólová kytara, která vládne celému zvuku, zní jaksi nasupeně.
Album se hodí, když si chceme postesknout nad zpackaným vztahem (Killing the Joke), vztekle rozbít vše, co nám přijde pod ruku (Wrong Side of Life) či si vzdorovitě vykračovat jako páv (Cry on my Guitar). Problém je v tom, že místo hledání vlastního stylu se Miles pořád schovává za svými vzory z minulého století, jen se odvrátil od laskavých dívek z The Shirelles a The Ronettes směrem ke glam rocku Marca Bolana a punku Sida Viciouse. Snahu napodobit zvuk hvězd mohl uplatnit v revivalové skupině Dr. Pepper’s Jaded Hearts Club Band, vzdávající hold The Beatles, kterou v roce 2017 založil společně s Mattem Bellamym z Muse či Ilanem Rubinem z Nine Inch Nails. Na vlastní desku to ale nestačí.
Přestože Miles zvolil název alba podle charakteristického chvatu svého oblíbeného wrestlera Finna Bálora (zahrál si v jeho videoklipu Cry on my Guitar), prvotní význam termínu, na který přišel až později, je příhodnější. Pokud jeho písně nepřidají na originalitě, může se stát, že jeho nablýskaná značka na indie scéně upadne v zapomnění a bude hodna jen té rány z milosti.
Miles Kane – Coup de Grace (Virgin EMI, 2018)
web interpreta
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.