Kremace | Články / Recenze | 12.09.2019
Ben Power figuruje už po čtrnáct let jako polovina droneových Fuck Buttons. Na kontě už má asi milion patternů, jež dokáží vtáhnout a nepustit. A to velice jednoduše. Základy své sólové kariéry sice položil na vlídnějších ambientních polohách, což šlo ruku v ruce mimojiné i s jeho předskakováním Sigur Rós. Co to má však do činění s jeho současnou tvorbou? Překvapivě málo.
S druhým LP Dumb Flesh (2015) vydaným pod jménem Blanck Mass vyslal svou tvorbu razantně odlišným směrem, začal stavět na přímočarých beatech a bicích linkách. Přitvrdil a nahustil basy, rozehrál hru mezi pomíjivostí a slabostí lidského těla v kontrastu s nekonečností a nesmrtelností analogových syntezátorů. Systematicky se také věnoval modulování hlasů. Následující deska World Eater (2017) představovala dovršení jeho snah vrstvit na sebe tvrdé techno linky, field recordings, house, industrial či noise.
Všechny výše popsané atributy jsou svébytným stavebním prvkem i Animated Violence Mild. Na první poslech se však může album zdát neukotvené, může znít jen jako nesourodý mix postupů tvrdé klubové elektroniky. A to s notnou dávkou agrese. Jen pro ujasnění kontextu, Ben je vegan a člověk, jemuž není osud planety lhostejný. A právě ony nesmlouvavé beaty jsou možná i výkřikem znechucení nad současnou situací, nad konzumerismem a neudržitelností kapitalismu.
Animated Violence Mild funguje jako nelítostná dekompozice klubového elektra. Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Až se songem Creaure/West Fuqua Ben projeví Blanck Mass něžnost a vlídnost. Chvilka jemných vjemů, jež jsou následně stočeny směrem do devadesátých let skladbou No Dice. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje? Poslední píseň alba ohlašuje návrat k Fuck Buttons, kruh se pomyslně uzavírá.
Blanck Mass – Animated Violence Mild (Sacred Bones, 2019)
bandcamp kapely
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.