Nierika rozpuštěná ve stylech (a čase)

Od vydání poslední desky Everyone Is Burning kopřivnické Nieriky uplynuly celé tři roky. Kapela stihla odehrát pár koncertů, vyšlo několik pochvalných recenzí, aby v průběhu léta 2010 skupina oznámila, že končí. Cesty se rozešly, hráči Nieriky působili nadále v kapelách LU, Milano, Kauflant a Drutty a v šuplíku malého improvizovaného studia na lesní chatě v Malé Bystřici zůstal jen roztočený materiál na připravovanou desku, kterou chtěla Nierika ještě do konce roku 2010 dokončit a vydat.

To se ale povedlo až po dvou letech od původního plánu a v průběhu listopadu 2012 vyšlo nové a zároveň i poslední album Nieriky nazvané symbolicky 2Π v digitální podobě jako mp3 download a o měsíc později pak na malém sympatickém labelu Piper Records v limitovaném nákladu 108 ks také fyzicky, na černému vinylu.

Nierika se stejně jako na Everyone Is Burning vzdaluje všem hudebním trendům a škatulkám, které jí byly připsány na prvních dvou deskách, a jde si svou vlastní cestou. Na prostoru pětatřiceti minut a osmi stop rozprostírá a vytváří nálady, které nutí k soustředěnému poslechu, a vtahuje tak posluchače do svého světa od začátku až do konce. Počáteční experimentální plochy nahrazují indierockové průniky a nad zasněnou atmosférou proplétajících kytar a souhrou klarinetu s klavírem poletuje hlas přizvané zpěvačky Markéty ze sokolovských Negero.

Nierika se na nové desce rozpouští ve stylech. Nanáší na plátno pestrobarevné obrazce a tu a tam vystřelí chytlavou melodii (Future), aby se pak mohla ukrýt do psychedelické mlhoviny (Sea of Alone) a experimentovat s hloubkou a prostorem. Díky častým změnám temp a pečlivé práci s dynamikou vytváří příjemné napětí, buduje atmosféru a ukazuje, v čem byla vždycky tak výjimečná a odlišná od většiny tuzemských kapel. Zůstala totiž přirozená a ve své přirozenosti krásná...

Kruh se uzavřel
Takhle se odchází se ctí.