Norma Jean zpřeráží kosti

Jaký že je ten rozdíl mezi metalcorem a metalcorem?
„První deska nemá názor, druhá má názor.“
Poprvé s Ivanem nesouhlasím. Alespoň ne výhradně. Jasně, stupidní metalovej attitude je zlo a všichní víme, co tím myslel. Danny Worsnop je zpátky v Asking Alexandria a žánr, co chcípl dřív, než zmutoval, se pořád vrací jako bumerang, kterým nikdo nehodil. A jestli jo, tak zjevně šejdrem. Tyhle kinder-core debility se neustále líhnou a nastupující predátoři nikde. Vyfouklé velikonoční kraslice, jedna vedle druhé. Jenže kam potom zařadit Norma Jean?

I hope
you
BURN!
I'll be the king of the ash

Bless the Martyr and Kiss the Child patří do kategorie nepřekonatelných debutů. Nemám šajn, odkud se vylouplii, ale tady se zjevil pojem christian metalcore. Dejte si živák z června 2002, na zdi kříž, na podlaze pot, ve vzduchu sjetý Ježíš, jehož slovy nepříčetně ječí střízlivý Josh Scogin. Ještě téhož roku z kapely odchází a dává dohromady The Chariot. Píše se nová, dnes už uzavřená kapitola. Z původní kapely dneska nezbyl nikdo, možná i proto si prošla zajímavým vývojem, od neurvalosti k učesanosti, koketací s alternativním rockem až sem. Tohle je poprvé, kdy se hostitel těsně přibližuje parazitovi.

První úder po předehře zpřeráží kosti. Zkouším si představit, co tohle dokáže vyvolat naživo. Norma Jean jsou z (ne)pochopitelného důvodu velká kapela, ale chci věřit, že v tom žádná vysoká hra na nízké pudy není. Logický vývoj směr Polar Similar naznačovala už předchozí Wrongdoers, pořád to ale nebylo ono. Letos plnovous slepený špínou a potem přerostl fancy sestřih, a sic mi tohle není podobné, na vině je mamutím podílem zvuk a produkce. Co má drtit, hrne na všechny rychlosti jako buldozer (Death is a Living Partner), a co hladit, proplete se pamětí a nemizí. Poslední dobou povedeným deskám chybí právě ty háčky, co nahmatám při rozvzpomínání. Tady se jimi podezřele plýtvá, jako by se lovili oni kapelou tolik oblíbení žraloci, až to není na škodu. Jen ty římsky očíslované vsuvky mi nedávají smysl. Z některých motivů (An Ocean of War) táhle odkapává adorace Deftones, jenže přiznaná. A koho to sere?

Nejlepší Norma Jean je první Norma Jean, bez Coryho Putmana a s Joshem Scoginem. Až letos mi ale vyrazili dech. Ani pára od úst, ani jinovatka pod nosem. Ještě že jsme si vyjasnili, jak je to s tím metalcorem, že?