Jakub Béreš | Články / Recenze | 18.03.2015
Pražské indiefolkové duo s prvky elektroniky tvoří Jan Tůma a Jonáš Zbořil. Poprvé o sobě dali slyšet v roce 2012 s EP Walking Into Limbo, na které plynule navazují s o něco rychlejším debutem Unward. Ten je příjemným závanem venkovních trendů do české kotliny.
Duo klade velký důraz na zvuk akustické kytary, která je doprovázena elektro samply. Oba muzikanti se navzájem doplňují, role si vyměňují nenásilně, a tak vznikají hravé a odlehčené melodie, které jsou typické pro celou nahrávku. Zdánlivě neslučitelné nástroje fungují bok po boku lépe, než se zdá. Podobný zvuk byste u českých muzikantů těžko hledali, ze světové scény je na místě přirovnání k indie rockerům Foals nebo folkovému zpěváku Finkovi. Tam, kde zmínění interpreti používají ke gradaci songů kytarové riffy a bicí, tam Sundays on Clarendon Road pracují se synťákem a laptopem.
Většina českých jmen, které se snaží hrát světovou hudbu, záhy narazí do vlastních mantinelů. Namísto toho, aby světově opravdu zněli, okatě kopírují známá jména, v horším případě je parodují. Sundays on Clarendon Road se to ale netýká. V čem je rozdíl? Z nahrávky je cítit velká pokora. Nenajdete tu křečovitý pokus o hitovost, i když se na desce nachází několik kousků s takovým potenciálem. Autoři netlačí na pilu a neženou se za úspěchem, přitom se v každé písni dere na povrch silná ambice.
Unward si zaslouží poslech bez předsudků. Intro graduje a náhle se přelévá do druhé Wild Galaxy, jednou nohou pevně na zemi a druhou nakročenou k oněm galaxiím. Společně s další chytlavou skladbou Yellow Room představují znamenitý úvod, který přeruší tajuplná Never, jedna z nejzajímavějších českých písníček poslední doby. V následující Control už zase hraje hlavní roli kytara, která opět svádí souboj s elektro beaty, plejáda folkových skladeb je přerušena až v závěru. Není mnoho tuzemských kapel, které vydrží se silným materiálem celou stopáž, songy 3 am a Unward jsou dobrým důvodem, proč poslouchat do konce.
Vítejte u počátku skvělé kapely, která dřív nebo později překročí hranice pražských hipsterských kaváren. Díky ladnému přecházení mezi tradičními a moderními žánry by Syndays on Clarendon Road mohli rychle zaujmout pevné místo na domácí scéně, která potřebuje přísun mladé krve.
Sundays on Clarendon Road – Unward (self-released, 2015)
www.clarendonroad.cz
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.