Nový vesmír, nový zvuk (Snarky Puppy)

Snarky Puppy zahrají na podzim v Česku hned dvakrát, 22. října v brněnském Sonu v rámci festivalu Jazz Fest Brno a o den později ve pražské Lucerně na Prague Sounds. Čtěte recenzi poslední desky a vyražte na koncert. Nebo naopak!

Když v červnu vydal texaský kolektiv Snarky Puppy singl Trinity zvěstující příchod nového alba, zbytek léta se zdál být nekonečným a každý další song působil na neutěšenou nedočkavost pouze krátkodobě. Už z první skladby bylo totiž jasno, že fanoušci této eklektické partičky neobdrží pouze očekávanou dávku nových melodií, ale opět zcela nový vesmír, nový zvuk, novější verze Snarky Puppy.

Jedním z pravidel kolektivu je totiž podle jejího zakladatele Michaela Leagua, leada a basáka, hledání stále nového zvuku – „z hudby musí být cítit, že se někam posouvá.“ Empire Central, již třináctá deska Snarky Puppy, obsahuje bezesporu velké množství inovací i přes to, že si zachovává svůj ikonický styl a nezaměnitelný zvuk.

Kolektiv skládající se původně z deseti členů dal League dohromady ve druhém ročníku svého studia čistě proto, že byl podle svých slov „tak špatným hráčem, že se nedostal do žádného školního ansámblu.“ Postupem času narostla „The Fam“ ve více jak dvacetičlenný soubor pravidelných i občasných hudebníků, shromáždila čtyři Grammy, založila vlastní label i festival, na kterém se objevila jména světového měřítka.

S Empire Central se skupina vrací ke svým kořenům a nahrává album živě v dallaském klubu Deep Ellum Art Company, pouhých třicet mil od místa, které je před necelými dvaceti lety propojilo. Nyní devatenáctičlenný soubor dostal za úkol vytvořit dílo, které by právě místní hudební scéně, která kolektiv silně ovlivnila, vzdávalo hold. Vzniklo tak šestnáct velmi pestrých skladeb pohrávajících si s funkem, jazzem, soulem, rockem a vším tím, co může devatenáct různých hudebníků do jednoho tělesa vnést.

Skladby, které kolektiv hraje, jsou nejen komponovány různými členy uskupení, ale jejich finální podoba krystalizuje během společných zkoušek, kdy každý hráč může vnést svůj pohled nebo vyplnit prázdné místo. „Když se spoluhráči do tvorby vloží, naplno se projeví naše kolektivní cítění. Skladby na tomto albu jsou přímočařejší a funkčnější než v těch předchozích. Myslím, že se v nich odráží mnoho nálad městské scény,“ komentuje desku League.

Právě kolektivním cítěním jsou Snarky Puppy tak fascinující. Na to, že Empire Central obsahuje tři kytaristy, minimálně čtyři klávesáky, čtyři dechy, basáka, houslistu a několik bubeníků a perkusistů, je jejich zvuk absolutně kompaktní, rytmicky rafinovaný a dokáže být zcela minimalistický, stejně tak jako plný a pevně usazený. Nové album je zase o něco více prokomponované a hravé, nebojí se složitých rytmů, kde je těžké dopočítat první dobu. Ponechává si však jasné sdělení, které dokáže chytit a nepustit.

Takovou skladbou je Take it! klávesisty Bobbyho Sparkse, ve které hostuje funková hvězda a hudební kmotr kolektivu Bernard Wright, působící ve své době například s Milesem Davisem nebo Chaka Khan. Všechna sóla hudebníků Snarky Puppy bývají skvělá, Wright však doplnil moderní zvuk kapely naprosto padnoucím funky provzdušněným přednesem, který v paměti ulpívá ze všeho nejvíce. Smutným paradoxem je, že se padesátiosmiletý klávesák zveřejnění desky nedožil, a tak je jeho stopa v Empire Central poslední nahrávkou, kterou po sobě zanechal. Touto zdrcující a zcela neplánovanou událostí nabývá další z významných počinů kolektivu Snarky Puppy ještě o něco hodnotnější a hlubší odkaz.