Články / Recenze

Orion: Starší a svobodnější

Orion: Starší a svobodnější

Jakub Šíma | Články / Recenze | 12.05.2014

Orion je průkopník tuzemské rapové scény, a tak se od něj neočekává posouvání hranic. V rámci sólové tvorby se až nyní zbavil podvědomé potřeby naplňovat něčí očekávání. Je to pouze můj dojem, ale Noční vidění působí, jako by přestal brát ohled na názory ostatních a začal dělat, co umí a co považuje za správné. Vždy měl dostatečný nadhled, aby si dokázal udělat srandu sám ze sebe, ale občas jako by ho potlačoval, protože si to žádají pravidla rapové hry. To všechno se zdá být pryč.

Dojem, že se smířil sám se sebou, z nového materiálu ještě nedělá výborné album. Výborným albem ani není, ale rozhodně je dobré. Orion je pořád lopata a v textech nejčastěji narazíte na alkohol, párty a podobně, v tomhle se nic nezměnilo. Dobře je, že chybí snaha o otcovskou radu a moudra, která občas zněla příliš uměle. Chybět ale nemohou některá klišé. Ta se ohlašují už v úvodním tracku Nuly, kde i když se rapuje „Nuly, číslo jedna je Ori“, je zřejmé, že se jedná spíše o zažitou proklamaci než snahu dokazovat svou výjimečnost. Pártycentrismus má hlavní slovo, ovšem ve stopách jako Čára, cígo, drink nebo Zkus chodit v mejch botách se objevuje odvrácená strana mejdanů a bilancování neudržitelnosti tohohle životního stylu. Rozjívené projížďky po barech jsou reflektovány, ne oslavovány. Výjimkou je skladba Imrvere Liquere, ale ani ta není čistou oslavou noční nesmrtelnosti. Solidní storytelling Ori předvádí v tracku Kurvy, chlast a chlebíčky, prozrazujícím nezbytnou a nažitou pouliční zkušenost, jeden z nejlepších zářezů na desce.

V Já bych chtěl mít swag se vtipně poukazuje na rozdíl, který vyvstal mezi starou a mladou generací rapových posluchačů. Téma má nadhled, vtipnou slokou přispěl i Hugo Toxxx. V Egotripu sice může otravovat omílání úvodní fráze, ale celkově lze říci, že se desku podařilo udržet na hraně klišé. Navíc v Egotripu naložil i James Cole, jehož hláška „Doufaj, že se nevokoukaj“ míří v lokálním kontextu přímo na komoru. A když Ori rapuje: „Naučil jsem všechny rapovat o hovně,“ víte, že má nejen pravdu, ale zároveň licenci pokračovat. Ať vás to baví nebo ne. Příjemným překvapením je hostující Refew, který je po mnoha letech novou akvizicí Bigg Boss labelu. Naděje budí solidní technická vyspělost, ale především to, že má hlavu na správném místě a vedle rapu zvládne i zpěv. Je pravda, že hosté mají tendenci Oriona zastiňovat, ale to není nic nového. Otázka „Čí je to vlastně album?“ se tím neklade.

Noční vidění rezignuje na naplňování cizích očekávání, což se zdá být jeho největší předností. Rezignuje na ustavené kategorie, přesto se do nich vejde, jelikož jednou Vorel, pořád Vorel. Ona argumentačně špatně uchopitelná nenucenost dokáže otevírat trhliny, ve kterých se skrývá pocit autentičnosti a důstojnosti. Trhliny, které nebyly vždy samozřejmé.

Info

Orion – Noční vidění, Bigg Boss, 2014
http://biggboss.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace