Články / Recenze

Panáčikovy postmoderní vize

Panáčikovy postmoderní vize

Jakub Koumar | Články / Recenze | 12.11.2014

Jednota je mizející pojem. Stále větší tříštění a zašmodrchanější pluralita názorů, škatulek a uměleckých děl vede paradoxně k letargii. A tu se stále více autorů snaží roztlouct. Protože vede ke zpomalování až zastavení kritického myšlení. A co stojí, umírá.

Tomáš Moravanský, skrývající se v podivném světě jménem Panáčik, se na tuto planetu nezájmu řítí jako meteorit, před jehož brzkým dopadem vše ožívá v naprostém zmatku. Postmoderna kolem sebe metá bezpočet pocitů, které se kříží, vykrádají, urážejí a inspirují. Vytvářejí chaotickou prapolévku, v níž kmitá život o sto šest. Dělá tím čest svému názvu. Naprosté roztříštění jakékoli jednolitosti si přitom zachovává uchopitelnost, připouští vzájemnou koexistenci všech prvků a mačká je do konzistentních sfér. Přichází se zvukovou nadvládou vyššího principu. Ten se postupně otevírá a vzápětí hroutí do sebe, propadá dekonstrukci. V momentu, kdy si myslíte, že mu rozumíte, rozpadá se pod tíhou intencionality. Ani na okamžik neustávající zběsilý přísun vjemů neustále souvisí se vším kolem i v nás.

S tím, jestli existují tyhle vnitřní vazby nebo dokonce samotné transcendentní prvky, si neláme hlavu. Jako správná postmoderna se rve se svým fenomenologickým základem. Panáčik je šíleným eklektikem, pro něhož písně mají a zároveň nemají smysl, stejně jako jazyk, jehož slova používá s ironickým úsměvem. Ten cítíte v zádech i při poslechu jeho hitových melodií, kladoucích zatraceně vysoké nároky na to, jak se v mozkovně otáčejí ozubená kola. Svou koncentraci ale nemusíte zbavovat pout, je čistě na vás, jak daleko necháte zajít nejistotu. Postmoderna je tolerantní, ale touží po každé zpětné vazbě vašeho nitra.

Vysmívá se jakémukoli trvání. Jazykové hry lezou po žebříku gradace, z něhož padají a potápí se do propadlin syntezátoru. Dada texty prskají do žesťů a smyčců, klavír neomaleně pendluje mezi kolovrátkem akordů a roztáhlých přeběhů přes klaviaturu. Vše přelévá elektronikou a vy cítíte, že se vám z hrdla dere psychopatický smích, když slyšíte: „Ty do nich kameňom, já do nich puškou!“

Panáčik přišel s deskou divokou jak Guggenheimovo muzeum a s tolika barvami, že by vám nestačila paleta. I několik by jich bylo málo. A přestože do ní můžete vložit nekonečný přesah, netrpí přeintelektualizovanou modernitou, je svižná, i hitová. Vydejte se s Panáčikem až na kraj světa. Tam vás shodí dolů.

Info

Panáčik – Postmoderna (self-released, 2014)
www.panacik.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace