David Šír | Články / Recenze | 30.03.2015
V roce 2007 se tancovalo na nu-rave, všechno bylo barevnější a of Montreal stáli na vrcholu kariéry. V synťákových rauších Hissing Fauna si pohrávali s refrény typu „come on chemicals“. Doba se ale změnila a s ní i chemikálie; extázi nahradila antidepresiva. Na novince se mozek kapely Kevin Barnes léčí z rozluky s dlouholetou manželkou a novou identitu hledá v New Yorku, který si vysnil při poslouchání tamního sedmdesátkového rocku. Lou Reed nebo Leonard Cohen prý měli oproti dnešním popovým hvězdičkám uměleckou substanci, byli autentičtí.
Ke „zlatým časům“ se vrací i hudebně. Aureate Gloom má pevné kořeny v garážovém rocku nebo funku, s kapkou nezbytné psychedelické zastřenosti. Výsledkem je konvenční retro indie rock, který ale of Montreal zvládají zručně a stále mu dokáží dát náboj. Nicméně analogie hudby a místa jejího vzniku jde dál. Dnešní Manhattan už není líheň rockových hrdinů, ale spíš umělohmotný Disneyland žijící z minulosti. Stejně i retro vždy hlavně recyklovalo autenticitu minulosti, která přítomnosti chyběla, ale přežvýkávat autentické substance minulých generací nejde věčně. Co bylo osvěžující před nějakými deseti lety, se dnes už pomalu vyčerpalo a zní unaveně a pobledle, což ale na druhou stranu s významovou rovinou alba zapadá do překvapivě efektivního celku.
Třeba píseň Bassem Sabry tematizuje egyptského protirežimního novináře za dob revoluce, (náhodou?) spadnuvšího z balkonu. Je v tom zvláštní skepse: snažil se bojovat proti něčemu většímu než on sám, vyhrát už ale nemohl. I v podivně melancholických funky kytarách je slyšet smutek „podzimu“ jedné civilizace, která se zacyklila do sebe a teď už jenom unaveně čeká na zdánlivě neodvratnou apokalypsu.
Zbytek nahrávky se tematicky drží konce vztahu, přesah ale zůstává podobný. V textech je hodně vzteku, který je pořád namířený proti jakémusi velkému a nezachytitelnému monstru, tentokrát odcizení. Barnes se prý s manželkou mají rádi dál, ale jako by se mezi ně odcizení prodralo odkudsi zvenčí a nakazilo všechny emoce, protože i porozchodová autentická bolest, kterou jsou texty nasáklé, je jaksi neautenticky a antidepresivně vzdálená. Trochu jako obrázek dnešního Západu, kde pod zdánlivě idylickým povrchem (většinou poklidných retro kytar) probíhá souboj s něčím temným (album se koneckonců jmenuje „Třpytivá pochmurnost“).
Of Montreal hledají autentickou substanci, pevný bod (ať už na Manhattanu, nebo v retru), Disneyland ale prorostl téměř všude. Hudba i texty Aureate Glooms se utápí v zacyklenosti a odcizení doby, s čímž se snaží bojovat, ale marně. Ovšem tak upřímně a zarputile se snaží, že tím atmosféru dneška vystihují. A v tom kousek vlastní „substance“ přece jenom nachází.
Of Montreal - Aureate Glooms (Polyvinyl, 2015)
www.ofmontreal.net
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.