David Šír | Články / Recenze | 30.03.2015
V roce 2007 se tancovalo na nu-rave, všechno bylo barevnější a of Montreal stáli na vrcholu kariéry. V synťákových rauších Hissing Fauna si pohrávali s refrény typu „come on chemicals“. Doba se ale změnila a s ní i chemikálie; extázi nahradila antidepresiva. Na novince se mozek kapely Kevin Barnes léčí z rozluky s dlouholetou manželkou a novou identitu hledá v New Yorku, který si vysnil při poslouchání tamního sedmdesátkového rocku. Lou Reed nebo Leonard Cohen prý měli oproti dnešním popovým hvězdičkám uměleckou substanci, byli autentičtí.
Ke „zlatým časům“ se vrací i hudebně. Aureate Gloom má pevné kořeny v garážovém rocku nebo funku, s kapkou nezbytné psychedelické zastřenosti. Výsledkem je konvenční retro indie rock, který ale of Montreal zvládají zručně a stále mu dokáží dát náboj. Nicméně analogie hudby a místa jejího vzniku jde dál. Dnešní Manhattan už není líheň rockových hrdinů, ale spíš umělohmotný Disneyland žijící z minulosti. Stejně i retro vždy hlavně recyklovalo autenticitu minulosti, která přítomnosti chyběla, ale přežvýkávat autentické substance minulých generací nejde věčně. Co bylo osvěžující před nějakými deseti lety, se dnes už pomalu vyčerpalo a zní unaveně a pobledle, což ale na druhou stranu s významovou rovinou alba zapadá do překvapivě efektivního celku.
Třeba píseň Bassem Sabry tematizuje egyptského protirežimního novináře za dob revoluce, (náhodou?) spadnuvšího z balkonu. Je v tom zvláštní skepse: snažil se bojovat proti něčemu většímu než on sám, vyhrát už ale nemohl. I v podivně melancholických funky kytarách je slyšet smutek „podzimu“ jedné civilizace, která se zacyklila do sebe a teď už jenom unaveně čeká na zdánlivě neodvratnou apokalypsu.
Zbytek nahrávky se tematicky drží konce vztahu, přesah ale zůstává podobný. V textech je hodně vzteku, který je pořád namířený proti jakémusi velkému a nezachytitelnému monstru, tentokrát odcizení. Barnes se prý s manželkou mají rádi dál, ale jako by se mezi ně odcizení prodralo odkudsi zvenčí a nakazilo všechny emoce, protože i porozchodová autentická bolest, kterou jsou texty nasáklé, je jaksi neautenticky a antidepresivně vzdálená. Trochu jako obrázek dnešního Západu, kde pod zdánlivě idylickým povrchem (většinou poklidných retro kytar) probíhá souboj s něčím temným (album se koneckonců jmenuje „Třpytivá pochmurnost“).
Of Montreal hledají autentickou substanci, pevný bod (ať už na Manhattanu, nebo v retru), Disneyland ale prorostl téměř všude. Hudba i texty Aureate Glooms se utápí v zacyklenosti a odcizení doby, s čímž se snaží bojovat, ale marně. Ovšem tak upřímně a zarputile se snaží, že tím atmosféru dneška vystihují. A v tom kousek vlastní „substance“ přece jenom nachází.
Of Montreal - Aureate Glooms (Polyvinyl, 2015)
www.ofmontreal.net
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.