Jiří Akka Emaq | Články / Sloupky/Blogy | 02.11.2016
Dnes se opět podíváme na zoubek matadorům hudební scény. Máme tu samá zvučná jména z různých spekter hudebních žánrů. Možná dnes trochu nekompaktně, ale v zahradě rajských potěšení nerostou jen jablka. Ochutnejme tedy jejich sladké plody za měsíčné noci a naložme si na záda věčný hřích, jenž nás vyhání z bran ráje do trapně brutálního fyzického bytí.
65daysofstatic – Supermoon (No Man´s Sky: Music for an Infinite Universe, Sony 2016)
Koncepční soundtrack k sci-fi videohře a tahle instrumentálka s éterickým ženským vokálem beze slov funguje. Bezmála dvouhodinová jízda kompletní deskou a potažmo celá hra bude jistojistě zážitkem. Těšíme se.
Pantha Du Prince – Frau im Mond, Sterne laufen (The Triad, Rough Trade, 2016)
Pantáta princátko ze sousedního Germánska nás letos oblažil další cinkavou elektronikou. Takový německý Floex hraje a zraje za hranicemi, aby nás svou hudbou odnesl za hranice všedních dní. Své raně depresivní kompozice čím dál více prosvětluje a poslední deska je technooptimizmus jako vyšitý.
Eric Clapton & Friends – Cajun Moon (The Breeze: An Appretiation of JJ Cale, Polydor Records, 2014)
Čtyři doby, kytarová sóla nudná k ukousání a bezbřehá pohoda až k nesnesení. Na této desce, jež je poctou bluesmanovi JJ Caleovi, spolupracoval kytarový génius Clapton s mnoha muzikanty, v jejichž čele se skví například Tom Petty (autor desky Full Moon Fever z roku 1989, o té zase někdy příště) či Mark Knopfler z kapely Dire Straits (říkalo se jí nejnudnější kapela na světě). Prostě Money for Nothing.
Pearl Jam – Yellow Moon (Lighting Bolt, Republic Record, 2013)
Eddie Veder, ovlivněn psaním soundtracku k filmu Into the Wild, který celý nahrál na ukulele, zde strhává kormidlo dříve grungeové partičky do klidných zátočin řek amerického jihu. Kde jsou časy Do the Evolution!?
Sade – The Moon and the Sky (Soldiers of Love, Sony Music Entertainment, 2010)
Sade prostě umí napsat romantický track s nádechem lehkého erotična. Podklady, jejichž manýru nastolil na svých sólovkách producent Michaela Jacksona Quincy Jones, se pomalu sunou jako bílá košilka po ebenové kůži. Minimalistické aranže, čistý zvuk a lehce klišovitý text, který ovšem snadno odpustíme ve světle tajemství, k nimž nás Sade svádí. Černá mamba v akci. Hypnotizuje a vlní se v podmanivě pomalém rytmu. Svléká se z kůže a ty můžeš být stisknutím tlačítka Play u toho.
Neko Case – I Wish I Was the Moon (Blacklisted, ANTI-, 2002)
V jednom z předchozích dílů jsem psal o písni Supermoon ženské triády case/lang/veirs. A nyní Neko Case ze sólové desky Blacklisted. Duch amerického alternativního country tu vlaje celkem jednoznačně. Píseň nijak fatálně nevyčnívá, ale uhrančivé podání z ní zní každým tónem.
Znáte-li další písně osvětlené bledým luny svitem, pište na info@xplaylist.cz.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.