Písně/z/měsíce #19

Dnes se opět podíváme na zoubek matadorům hudební scény. Máme tu samá zvučná jména z různých spekter hudebních žánrů. Možná dnes trochu nekompaktně, ale v zahradě rajských potěšení nerostou jen jablka. Ochutnejme tedy jejich sladké plody za měsíčné noci a naložme si na záda věčný hřích, jenž nás vyhání z bran ráje do trapně brutálního fyzického bytí.

65daysofstatic – Supermoon (No Man´s Sky: Music for an Infinite Universe, Sony 2016)
Koncepční soundtrack k sci-fi videohře a tahle instrumentálka s éterickým ženským vokálem beze slov funguje. Bezmála dvouhodinová jízda kompletní deskou a potažmo celá hra bude jistojistě zážitkem. Těšíme se.

Pantha Du Prince – Frau im Mond, Sterne laufen (The Triad, Rough Trade, 2016)
Pantáta princátko ze sousedního Germánska nás letos oblažil další cinkavou elektronikou. Takový německý Floex hraje a zraje za hranicemi, aby nás svou hudbou odnesl za hranice všedních dní. Své raně depresivní kompozice čím dál více prosvětluje a poslední deska je technooptimizmus jako vyšitý.

Eric Clapton & Friends – Cajun Moon (The Breeze: An Appretiation of JJ Cale, Polydor Records, 2014)
Čtyři doby, kytarová sóla nudná k ukousání a bezbřehá pohoda až k nesnesení. Na této desce, jež je poctou bluesmanovi JJ Caleovi, spolupracoval kytarový génius Clapton s mnoha muzikanty, v jejichž čele se skví například Tom Petty (autor desky Full Moon Fever z roku 1989, o té zase někdy příště) či Mark Knopfler z kapely Dire Straits (říkalo se jí nejnudnější kapela na světě). Prostě Money for Nothing.

Pearl Jam – Yellow Moon (Lighting Bolt, Republic Record, 2013)
Eddie Veder, ovlivněn psaním soundtracku k filmu Into the Wild, který celý nahrál na ukulele, zde strhává kormidlo dříve grungeové partičky do klidných zátočin řek amerického jihu. Kde jsou časy Do the Evolution!?

Sade – The Moon and the Sky (Soldiers of Love, Sony Music Entertainment, 2010)
Sade prostě umí napsat romantický track s nádechem lehkého erotična. Podklady, jejichž manýru nastolil na svých sólovkách producent Michaela Jacksona Quincy Jones, se pomalu sunou jako bílá košilka po ebenové kůži. Minimalistické aranže, čistý zvuk a lehce klišovitý text, který ovšem snadno odpustíme ve světle tajemství, k nimž nás Sade svádí. Černá mamba v akci. Hypnotizuje a vlní se v podmanivě pomalém rytmu. Svléká se z kůže a ty můžeš být stisknutím tlačítka Play u toho.

Neko Case – I Wish I Was the Moon (Blacklisted, ANTI-, 2002)
V jednom z předchozích dílů jsem psal o písni Supermoon ženské triády case/lang/veirs. A nyní Neko Case ze sólové desky Blacklisted. Duch amerického alternativního country tu vlaje celkem jednoznačně. Píseň nijak fatálně nevyčnívá, ale uhrančivé podání z ní zní každým tónem.