Písně/z/měsíce #4

Sonda se dostává do kritické vzdálenosti od TEĎ. Blížíme se k přelomu století. Za ním už budou následovat jen hvězdy dávno minulé, zhroucené, implodující do sebe či naopak explodující v burleskním aktu sebezničení. Dnes budou dominovat tklivá piana a opět se ponoříme do mazlavě sentimentální nálady, kterou měsíc jaksi automaticky na autory vyzařuje.

Feist – My Moon, My Man (The Reminder, Polydor Records, 2007)
Hudební motiv se vám zasekne v hlavě jako háček a pěkně se s vámi povozí po hladině. Tenhle song prostě hází. Měsíc je náš člověk aneb náš člověk na měsíci.

Bat for Lashes – Moon And Moon (Two Suns, Echo Parlaphone, 2009)
Měsíc svádí k pianovým variacím (možná i k pijanovým). Sentimentální odrazy slunečního žáru, skrze chladný kosmický objekt bez atmosféry. Inu, básníče, luna ti posvítí na chodník, do kterého se propíjíš jak piják. A verš: „Kde je medvěd, který mne vylíže dočista?“ Interpretace se nabízejí.

Foo Fighters – Virginia Moon (In Your Honor, RCA Records, 2009)
Zase ten sentiment. Post-nirvanovský Dave Grohl se transformuje do nálady Elly Fitzgeraldové a v akustické formě kvílí o měsíci. Kytara jak z Girl from Ipenama a sexy back vokál dotváří atmosféru let dávno minulých.

The White Stripes – White Moon (Get Behind Me Satan, XL Recording, 2005)
Jaký jiný může být měsíc bílých pruhů než bílý? Queenovské piano a nálada Dresden Dolls. Svět je v této písni protosociální, tj. přijímající možnost sociální evoluce. V poetice poněkud zvláštní obrat. To asi aby bylo jasno, že Jack White četl i nějakou tu knihu.

Radiohead – Sail to the Moon (Hail to the Thief, Capitol Records, 2003)
Rádiové hlavy v nejlepší formě. Jejich konverze živých nástrojů s bublající elektronikou dosáhla vrcholu. I přesto z něj sestupují, pomalu a elegantně. Avizované piano a za zpěvu brečící Thom Yorke, který nás v arše skrze potopu veze k měsíci.

Explosions in the Sky – The Moon Is Down (Those Who Tell the Truth Shall die, Those Who Tell the Truth Shall Live Forever, Temporary Residence Limited, 2001)
Post-rock z Texasu.Trochu stravitelnější, leč méně originální God Speed You! Black Emperor. Výpravně dlouhá kompozice beze slov plyne nenuceně jak říčka za úplňku.