Články / Recenze

Pornoučitelka a děti jako vězňové svých rodičů

Pornoučitelka a děti jako vězňové svých rodičů

Viktor Palák | Články / Recenze | 13.05.2021

Když v roce 2015 získal v Berlíně cenu za režii svého filmu Aferim!, bylo jasné, že rumunská kinematografie našla v Radovi Judem (čti: „žudem“) novou výraznou tvář, jejíž filmy nemají až tolik společného s ceněnými ponurými snímky tvůrců jako Cristi Puiu, Corneliu Porumboiu anebo Cristian Mungiu. Už Nejšťastnější dívka na světě (2009) naznačovala, že Jude půjde více cestou komedie než mizérie, jeho novější filmy včetně vítěze letošního Berlinale Smolný pich aneb Pitomý porno toto směřování potvrzují. Redukovat Judeho filmy na komedie by ovšem bylo krátkozraké.

Podobně jako držitel Křišťálového glóbu z Karlových Varů „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“ (2018) je i Smolný pich trpkou komedií, historickou lekcí a „obratně kostrbatým“ filmem zároveň. Onou obratnou kostrbatostí míním Judeho tendenci skákat mezi tématy i styly, aby ve výsledku přišel s ucelenou vizí, do které nakonec tak nějak sedí i béčkové digitální efekty.

Hrdinkou filmu je učitelka Emi – má dobré renomé a taky ráda sex, když tu se na internetu objeví její domácí video. Smolný, domácky neobratný, vášnivý pich. V první části filmu ji sledujeme při bloumání covidovou Bukureští, ve finální části jsme svědky jejího „soudu“ tváří v tvář rodičům svých žáků. V prostřední kapitole pak Jude zapichuje prst do slovníku a připomíná kapitoly z rumunské historie, ale nebojí se ani heslovitého filozofování („Děti jsou jako političtí vězni svých rodičů.“ a „kuřba“ zase nejhledanější slovníkové heslo).

Encyklopedické pasáže mohou svou uštěpačností připomenout to, co ve svých posledních filmech rád dělá Lars von Trier, momentky z každodenního života v covidem zasažené Bukurešti mají ve své lapidárnosti blízko Royi Anderssonovi – tedy když si odmyslíme jeho stylizovanost a precizní choreografii. Jude vykresluje svou rodnou zemi jako místo, kde je pořád v čele žebříčku priorit dobře naleštěná busta a kde není podoba pohřebního vozu a limuzíny pro striptérky nijak náhodná. Místy může film působit poněkud obstarožně (z čehož viním zejména divadelní mizanscénu poslední části), Jude je ale dostatečně pronikavý, aby to ospravedlnil – a bát se tady neobratného modernismu, jaký předvedl třeba Juraj Jakubisko v Post Coitum, není opravdu třeba.

Smolný pich těží z pandemického období, během kterého byl natočen, nabízí ale víc než jen odraz neuróz, které tahle doba způsobila. Jako by mimochodem zachycuje chvíle vzdoru, nasranosti i netečnosti, nebojí se rýt do rasismu i lidí, kteří nosí ledvinky s obrázkem břicha a smějí se svým vlastním vtipům. „Nikdy nezapomeneme,“ píše se ultimátním tónem na smutečním věnci. „Respektive se o to pokusíme,“ dodává Radu Jude.

Info

Smolný pich aneb Pitomý porno
režie Radu Jude, 2021
web distributora

foto © se svolením Aerofilms

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace