Jakub Béreš | Články / Recenze | 27.04.2015
Kapela ještě do nedávna používala název Portico Quartet a věnovala se nu-jazzu. Po odchodu Keira Vinea se málem rozpadli, zbytek členů ustál složité období a rozhodl se razantně změnit hudební směr. Na nové desce odhodili klasické jazzové nástroje a ponořili se do post-dubstepové elektroniky.
Další změnou je účast vokalistů. Portico nezůstali při zemi a rozhodli se oslovit nejznámější hlasy alternativní scény (Jamie Woon, Jono McCleery nebo zpěvák Alt-J Joe Newman) a sázka na jistotu jim vyšla. Vznikla výborná nahrávka Living Fields. A sázkou na jistotu je i celé album. Portico se usídlili ve vodách, na jejichž prozkoumání se kdysi podíleli i zmínění vokalisté, ale za hranice neznámého se nepouštějí, pouze přehledně rekapitulují to, co jsme už slyšeli například na deskách SBTRKT, XXYYXX nebo Jamese Blakea.
Nahrávce chybí originální rukopis, který by ji povýšil na umělecké dílo, bez něj se stává pouze módní příručkou. Living Fields jsou bránou do slepé uličky a následovat je znamená spadnout do hlavního proudu alternativního elektra, všechny písně jsou příliš strojené a navádí k povrchnímu poslechu - mezi hudbou a emocemi je velká tlustá skleněná zeď, která nemůže být zdolána ani z jedné strany. Jediný mimořádný moment představuje první singl 101 s hostujícím Joem Newmanem, který profituje z hypu kolem megastar, zbytek za tímto spojením zaostává, parazituje na něm. Portico postavili most mezi dvěma hudebními tábory, jehož přejití je těžší, než se zdá, a napomáhá tomu titulní skladba Living Fields, jejíž majestátnost je matoucí.
Ambice patřit k tomu nejlepšímu se staly Portiku osudné, schází jasné vymezení cílové skupiny. Přelomové album nevzniká na základě imperativu, ale intuitivně, úspěchu nelze dosáhnout zkratkami, kterých je na desce více než dost. Portico skvěle popsali trendy minulých let a bezděčně vytvořili platformu, z níž může kdokoliv čerpat a přijít s něčím originálnějším.
Portico – Living Fields (2015, Ninja Tunes)
www.porticomusic.co.uk
Live: Portico (uk)
Support: Jono McCleery (uk) + NobodyListen
5. 5. 2015 20:00 Lucerna Music Bar, Praha
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.