Julie Scholzová | Články / Recenze | 29.04.2023
Britská kapela Gorillaz se v posledních dvaceti letech stala fenoménem populární hudby. Nápad vytvořit fiktivní umělecký svět, se kterým přišli v roce 1998 skladatel, zpěvák a klávesista Damon Albarn a ilustrátor Jamie Hewlett, si za léta jejich působení získal velký obdiv. Ilustrované postavy Murdoc, 2-D, Noodle a Russel se pak své fanoušky snažili od loňského července na sociálních platformách nalákat, aby se stali součástí imaginárního „The Last Cult“, který je hlavním námětem jejich nového alba.
Cracker Island otevírá stejnojmenný hit, na kterém se objevuje baskytarista a zpěvák Thundercat. Seznamuje nás s celkovým příběhem, představuje fiktivní místo, kde Murdoc založil tajuplný manipulativní kult, jehož se stal 2-D opětním beránkem, který sdílí své pocity bezmoci. „Where the truth was auto-tuned, and it's sadness I consumed.“ Deska staví na kontrastech, většina skladeb je upbeatová, zpívá se v nich ale o manipulaci, smutku, osamělosti nebo riziku sociálních sítí, moderních trendů.
Na Gorillaz přitahuje jakási divnost, osobitý humor, vokály animovaných postav, které naplno prostupují skladbami Tarantula, Crocodillaz nebo Captain Chicken. Zvuk má několik vrstev, prolíná se tu elektronika, latina, funk nebo rap, stále však mluvíme o popové nahrávce. V patnácti skladbách najdeme spoustu features, mezi kterými jsou Stevie Nicks, Bad Bunny, De La Soul a další. Možná nejočekávanější spoluprací je s Tame Impala ve skladbě New Gold, jejíž výjimečné kouzlo dále staví na zpěvech Albarna a Bootieho Browna. Každý hlas jí dodává jiný rozměr, zároveň vše zní organicky a přirozeně. Rozmanitost alba je dána obzvláště tím, že vliv každého spoluautora je znát v celé skladbě. Gorillaz se nesnaží měnit autorské styly, ale vytvořit s nimi ojedinělou harmonii.
Cracker Island nejenže varuje před vlivem kultů všeho druhu, ale také upozorňuje na to, abychom nepropadli posedlosti, i kdyby to mělo být třeba právě skupinou Gorillaz. Pohybují se na tenké hranicí mezi fantaskním světem a realitou a jejich fiktivní postavy nejsou jen zábavné, ale i zrcadlí naše slabosti.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.