Články / Sloupky/Blogy

Preaching the blues (and all that jazz) #14 (2. část)

Preaching the blues (and all that jazz) #14 (2. část)

apx | Články / Sloupky/Blogy | 03.02.2015

V první části #14 jsem otevřela komentáře k nominacím cen Vinyla a Apollo, vyšlo to na samé ženské a slušný kus textu. Dneska to bude stručnější, o chlapech a možná i trochu zlejší. {psa} Apollo budou vyhlášeny tento čtvrtek 5. února v Podniku, Vinyla v neděli 8. února v Lucerna Music Baru. Čest práci vítězům, sláva poraženým. // Na R1 jsem v Moonshinu komentovala i pouštěla. Jak zní to, co říkám, a nominovaní k nalezení v podcastu:


O Schwarzprior už jsem psala v rámci radosti z některých na přelomu roku vydaných/promovaných desek a zmiňovala důvtip členů v rozhovoru pro Full Moon #45. Kapela sice albem IDDQD debutovala, ale ohledně kategorie "objev roku" bych se mírně ohradila - jsou všude kolem nás už od roku 2009. Důkazem budiž nášivky v merchi.

Pokud by existovala kategorie Nepřekvapení roku, o prvenství se porvou Dva a Zrní, "něžný artbrut, kladenskej uhelnej zen." Kapely, které se pojmenují již existujícím podstatným jménem, označující nahodilou triviální věc, jsou mi podezřelé a z tohoto důvodu se mi apriori příčí je poslouchat (viz také Zuby nehty, Obří broskev, Kazety, Hrnce z kredence, ano, to je kapela; chápu, že ne každý má koule jako mutanti, co hledaj východisko nebo Ježíš, co táhne na Berlín), evokují mi leták z Billy. A přitom Zrní nejsou úplní mantáci. Viděla jsem je naživo na Flédě a byla jsem překvapená, i když je samozřejmě rozdíl mezi bosou performancí Blixy Bargelda, Bena Frosta a frontmana Zrní. Album Následuj kojota ustojí přehršel (kapele Přehršel bych ani nedala šanci) aranží i specifickou poetiku textů, které nejsou pro každého. Ty jejich koncerty ale docela jo.

S Adrianem T. Bellem, frontmanem Prostitutes sólo, jsem se poprvé setkala vloni v rámci ankety Czeching, kam ho nominoval Pavel Kučera. Mrzelo mě, že jsem si nevylosovala komentář k písničce Realize, protože bych řekla: To je ale pitomej generickej přeprodukovanej rádiovej debilopop! Sluší se dodat, že šlapky taky nebyly zrovna moje oblíbená kapela. Bell šel okamžitě na blacklist, ale nemůžu říct, že mě překvapilo, že je v nominacích Apolla - a že si to teda budu muset poslechnout celé. Nemůžu zároveň říct, že mě nepřekvapilo, že se mi otvírák desky Different World líbil. I když rýmovat money a funny není zrovna vyšší textařská. Ale aspoň umí normálně anglicky. Zbytek desky není tak špatný, jak jsem to tipla v Czechingu (Realize je pořád děsná), a v nominacích Apolla to rozhodně patří k tomu lepšímu.

Což mě přivádí k Milanu Havrdovi, který si říká Boris Carloff (úplně rozumím, já jsem se kvůli Grygarové, resp. neKačurové, vdala). S minulou deskou Escapist vyhrál Apollo i Anděly, což mi hlava dodnes nebere (a zároveň samozřejmě bere). Aktuální Morphosis byla natočena na Islandu a kdesi cosi, ale to byla poslední Irglová taky. Nevím, jak to Boris udělal, ale smíchal všechny beaty a samply a noisy a vokál tak, že nemůžu vystát ani jedinou z deseti skladeb. Když se to vezme kolem a kolem, i to je samozřejmě úspěch. Nedivila bych se, kdyby vyhrál.

Za kapelou Sklenik stojí kluci z Ohm Square a Liquid Harmony, album se jmenuje Champagne Cork Pop a hostují na něm Charlie One a Ian Kelosky, který je, cituji, spojován se začátky East 17. Skoro jsem si řekla, že to ani nepotřebuju slyšet, málokdo se vám takhle vyprofiluje v jednom jediném, jednoduchém souvětí. Dále cituji, Champagne Cork Pop koketuje s indie popem a tanečními rytmy a u někoho může evokovat tvorbu kapel typu Cut Copy, Empire of the Sun nebo Friendly Fires. Nééé, nechci to slyšet!! (Slyšela jsem to a není to tak špatné jako Carloff, ale to jen proto, že Carloff je fakt úděsnej.)


A to je všechno! Uf. Dalo to zabrat mnohem víc než ty ženský minule. Jsem zvědavá, jak budu argumentovat, a ještě víc jsem zvědavá, jak budu argumentovat z tří tisíc. Tedy co se Apolla týče. Ve Vinyle ještě zbývá kategorie Počin roku. O festivalu Pelhřimovy nemá cenu nic psát, všechno už napsal Bruntálský deník, audiokniha Solaris studia Needles je super, protože Stanisław Lem je super, Tarkovský je super, Clooney je taky docela super, (soundtrack Bena Frosta a Daníela Bjarnasona je super) a stejná věc vyšla před dvaceti lety u Knižního klubu na kazetě a dobré internetové duše to riply do mp3, takže to občas poslouchávám v autě a nebourám. Třetím počinem je projekt U nás v garáži dvojice Tvrdý/Havelka, který kvituju a psala jsem o něm v Preaching #3:

""
Jmenovalo se to Sklepáci a bylo to tajemství. Jeden nebo dva tracky zněly, jako by je zpíval Vašek Havelka - barytonem. "Poznalas to?" - "Ne." - "No to je Vašek Havelka!" - "Kecy." Ten tzv. baryton byl fakt Václav a beaty dělal Martin Tvrdý a.k.a. Bonus a.k.a. náš Bourek. "Tys nepoznala ani Žiletky?" - "Nedělej si ze mě srandu." Finální verze se jmenuje U nás v garáži, nahráli ho Tvrdý/Havelka, je to poctivě super a já jim to žeru, všechno. I to, co neznám, Žiletky a Zuby nehty, které nesnáším, taky.
""


Info

Preaching the blues (and all that jazz) #14 (2. část)
Zrní - Následuj kojota / 55%
Adrian T. Bell - Different World / 55%
Boris Carloff - Morphosis / 20%
Sklenik - Champagne Cork Pop / 40%
Pelhřimovy / -
Audiokniha Solaris / 70%
U nás v garáži / 75%

Pro úplnost, nevadilo by mi v nominacích vidět:
Ježíš táhne na Berlín - Don't Die Drunk
Lighting Glove - Radical Zoo (Nothing)
Depakine Chrono - st
Hanba - Silou kovadliny
Martin Tvrdý - Neprodejné EP
Were Mute - The Bea(s)t Is Up
Die alten Maschinen - Change
Mutanti hledaj východisko - Můj bůh září do mých temnot - černoch
Fat Old Donald - Tangerine Chicken Won't Fool Nobody

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Top 5 Brutal Assault 2024

redakce 13.08.2024

Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Šejkr #136: Rutina nevadí

Michal Pařízek 09.08.2024

Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...

Šejkr #135: Post Vintage

Michal Pařízek 26.07.2024

Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace