Akana | Články / Recenze | 05.05.2020
Vlna lidovek v moderních úpravách, kterou u nás na přelomu milénia odstartoval Čechomor, měla tehdy svůj protějšek i pod Tatrami a k průkopníkům rodící se slovenské world music patřila zpěvačka a muzikoložka Zuzana Mojžišová. Své představy o převádění folklórních nápěvů do současného hudebního jazyka nejprve realizovala se skupinou Jej družina, ale třetí album v roce 2004 vydala už jen pod svým jménem a také s novými, vesměs jazzem odchovanými spoluhráči. Nahrávka posbírala nejedno prestižní ocenění, úspěch ale nezměnil následné zpěvaččino rozhodnutí naplno se věnovat rodině. Předloni si hudba Mojžišovou konečně přivábila zpět a výsledkem je album Puščaňa, odrážející nemalý posun, který za těch patnáct let v jejím přístupu k lidovému materiálu nastal.
Personálně album navazuje tam, kde byla kdysi spolupráce přerušena. Slyšíme na něm tudíž opět smetánku slovenského jazzu a fusion: multiinstrumentalistu a producenta Oskara Rózsu, kytaristu Andreje Šebana, houslistu Stana Palúcha nebo bubeníka Martina Valihoru. S úvodní skladbou Puščaňa vzniká dojem, že půjde především o silnější příklon k jazzovému výrazu, o podobně laděný crossover, jaký u nás pěstují Emil Viklický, Zuzana Lapčíková nebo Marta Töpferová. Muzikantské dispozice zúčastněných by tomu jistě odpovídaly, ale nahrávka naštěstí nevykládá karty tak rychle a tak jednoznačně. Prolínání jednotlivých hudebních jazyků – folklórního, jazzového i rockového – je tu podstatně komplexnější a hloubkovější. Lidové melodie neslouží, jako u výše zmíněných interpretů, za téma, které následně pouze mutuje do jazzových harmonií a sól. Tvoří pevnou součást bohatě vrstveného a proměňujícího se celku, jemuž slouží všechny nástroje.
Rytmika s mimořádně invenčním Martinem Valihorou nesází zdaleka jen synkopy. Tam přidá rockový důraz, jinde přejde do snivého downtempa a když je třeba zařadí i rovný strojový beat (Plačka). Kytara, housle, trubka (jako vždy skvělý Oskar Török) nebo cimbál se ke klasickému sólování uchýlí jen zřídka a i ty přímočařejší skladby jako Žitečko nebo Šijeme mají vždy napínavý, dopředu těžko odhadnutelný vývoj. Nejpůsobivější část přichází někdy ve třetině alba, kde bezprostředně po sobě následují tři delší, atmosféričtější skladby A na Jana, Zabili Jaňíka a Tam ma, Bože. Vzrušující gradace uprostřed první z nich nebo velkolepý sborový refrén té třetí patří k jednoznačným vrcholům desky.
Aranžmá, v hrubých rysech naskicovaná samotnou Zuzanou Mojžišovou a následně kolektivně dotvořená, jsou natolik důmyslná a zábavná, že někdy skoro zastiňují sdělení textů. V případě lidových veršů to ale není zase tak zásadní nedostatek, v těch bývají témata předem daná: láska a smrt, případně ještě práce (Šijeme). Navíc vokál Mojžíšové je natolik sebejistý, výrazově pestrý a propojený s instrumentální složkou, že ho lze klidně vnímat i jako další nástroj. Občas by mu možná neškodil syrovější výraz, na druhou stranu je otázka, jestli by to uprostřed těch vytříbených aranží nepůsobilo nepatřičně. Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek. V tom je současná tvorba Zuzany Mojžišové minimálně o úroveň výš, než bývala Jej družina.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.