Jakub Koumar | Články / Recenze | 23.10.2015
Dívat se kupředu nezřídka znamenalo uvíznout v tunelovitém vidění. Naštěstí se vždy najde pár tvůrců, pro něž vývoj neznamená jen vpřed, ale i kolem sebe. Říkejme jim třeba vizionáři. Dominick Fernow neboli Prurient je jedním z nich.
S tím souvisí fakt, že jeho zaškatulkování by bylo tou nejzbytečnější činností. Podobně jako Ben Frost si libuje v ruchových skladbách, jež prokládá elektronikou a krátkými melodiemi, a umí vybudovat pořádně potemnělou a zároveň uhrančivou atmosféru tíživosti. Na rozdíl od Frosta není kradmá, ale spíš sférická, a ještě jednou na rozdíl – na rozdíl od Frosta si vypomáhá zpěvem. Ve skutečnosti jde ale o pokřivený chrapot, připomínající mix growlu a screama. Když si z pěveckých stylů vyberete zrovna tohle a podbarvíte to nebeskou postrockovou melodií, můžete očekávat v podstatě dva výsledky. Skvost, nebo sračku. A na tu druhou možnost je Prurient moc velký pán. Ostatně vokály jsou ve skutečnosti jeho dlouhodobou předností, tak proč na tom něco měnit.
Ovšem řvaní není tou nejsilnější stránkou desky. Tou je noise, se kterým Prurient zachází opatrně, jakkoliv to neznamená, že by nepracoval s ruchem jako s nekonečnou a zdrcující zvukovou plochou. Frozen Niagara Falls je fúzí jeho noiseového i elektronického já. A noise nebyl nikdy příjemnější, přitom drastický, ostrý a nebezpečný, jako by ho produkoval sám Merzbow. Ve spojení s ambientem a minimalem to působí jako trnitá cesta, která k vám promlouvá novým, tajemným jazykem, jako smrtící vodní proud, který teď můžete obcházet a prohlížet si ho z blízka.
Noise díky melodickým a kompozičním prokladům neztrácí na síle, ani nepůsobí jako klišé, ostatně v dějinách hudby vždy získával undergroundový přístup na popularitě postupným přátelením se s populárnějšími styly. Je to i tento případ - Prurient otevírá ruchové hudbě bránu do jiného světa.
Frozen Niagara Falls ale neznamená neustálé omílání jediného přístupu, skladby jsou vedle sebe v křiklavé konfrontaci. Mají postrockovou gradující náladu, plují po vlnách vzdouvajícího se ambientu s repetitivními melodiemi chrčící elektroniky ve stylu Christian Cosmos. Z ní vylézají chuchvalce screama a kolem se jadrní noise, jiskrný, svěží a neotřelý, rovněž stojí osamocený jako strašák v poli a dokresluje jedinečnost scenérie.
Dominick Fernow namíchal vynikající desku s neustálými momenty překvapení a působivě sladěnou atmosférou, kombinující noise, post-rock, elektroniku a industrial. Neboduje jen odvahou, ale především koncepcí, díky níž získává každá stylová odnož zcela nový rozměr. Není nikterak odvážné říct, že Prurient je jedním z nadstylových vizionářů, že patří do generace, která dláždí cestu progresu. A po ní půjdou ti, kolem nichž se bude točit svět.
Prurient - Frozen Niagara Falls (Profound Lore, 2015)
www.prurient.bandcamp.com
Live: Stimul Nights presents:
Prurient (usa), support: Ukamau
28. 10. 2015 20:30
NEONE, Praha
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.