Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty. Člověk by si mohl myslet, že vydavatelství Condé Nast načasovalo zprávu o transformaci serveru Pitchfork do průběhu největšího setkání evropských hudebních profesionálů schválně, skutečnost je ale horší. Bylo jim to úplně jedno.
S Richardem Fosterem se potkáváme párkrát za rok, mám rád jeho hřmotný humor i svérázný dar, díky kterému dokáže téměř jakoukoli společnost během pár minut naprosto ovládnout, úvodní citace patří právě jemu. Vzhledem k jeho konstituci verbální i fyzické by se zdálo, že s ním téměř nic nehne, ale konec Pitchforku ho vykolejil taky. Jako dost možná každého, koho jsem během minulého víkendu potkal. S Richardem jsme to probírali během těch pár dní několikrát, úpěnlivě jsem se snažil vzpomenout, kdy jsem tu stránku otevřel naposledy. Nevím. Ne snad že by to na zlověstnosti tohoto znamení mělo něco znamenat. S Pitchforkem odchází dost možná poslední závan kdysi svobodného ducha, s nímž byl svět jménem internet před několika lety spojován. Ducha, který možná nezestárl dobře, jak se někdy (a často správně) říká. Ale bylo tak nějak fajn vědět, že tady pořád je.
V Groningenu byla zima a dobře. Vlastně jako vždycky, jen si člověk nesměl připouštět hektičnost. Skoro nejvíc jsem chtěl vidět Yoniho Mayraze a Anu Luu Caiano, samozřejmě fail na druhou, i když Ana alespoň hraje na Mentu. Los Sara Fontan se napodruhé zarývají ještě hlouběji, Zaho de Sagazan boduje se třpytkami i fanfárami, Lenhart Tapes bookuju rovnou. Tramhaus potkávám jen letmo a v hospodě, půlku známých ani nezahlídnu a výstavu Unzipped stíhám až s kufrem v ruce. Cestou na nádraží směr letiště. Zastydím se nad vlastní hloupostí, když se divím, kolik je tu sakra lidí. Je sobota dopoledne, místní půlroční show The Rolling Stones navíc zítra končí. Demence podruhé: proč je tady knížka Roberta Franka The Americans? Trvá několik minut, než mi to dojde. Protože Exile on My Street. Vole. Za trest si zakazuju zastavit se v oblíbeném vetešnictví Klinkhamer, kde na mě od včerejška čeká Crescent od Johna Coltranea. Teď je mi to samozřejmě líto.
„Jeho dávná identita už ho nezajímala. Sklouzla mu ze zad jako těžký starý kabát, který akorát zabírá místo. To, kým desítky let býval, se týkalo někoho jiného, jeho ne,“ přemýšlí Vernon Subutex. Těžké čtení, dusivé, poutavé. Bez vítězů. El color de los días. Jak taky jinak, když má člověk neustále pocit, že mu něco uniká. Proč vlastně, kdy jsme se začali živit něčím, co je někde daleko a nemůžeme na to dosáhnout? Ještě že ten internet umřel.
Dneska protřepeme pár kostek ledu z Groningenu, mezitím třeba Dani Llamas, whyohwhy, Ill Considered, Don Melody Club nebo Jana Kirschner. Radio 1, osm večer. Abstract Concrete.
Rozhlasový pořad Šejkr poslouchejte na Radio 1.
foto © Robert Frank
tracklist:
Fat White Family – Bullet of Dignity
Los Sara Fontan – Magaluf
Jahari Massamba Unit – Massamba Afundance
Dani Llamas – El color de los días
Jana Kirschner – Struny
Kim Gordon – Bye Bye
Don Melody Club – Alsof Ik Zen Ben
Ana Lua Caiano – Deixem o morto morrer
Jlin – The Precision Of Infinity (feat. Philip Glass)
Cakes da Killa – Mind Reader (ft. Stout)
UKAEA ft. Silvia Konstance – La Stessa Croce
Cosmic Analog Ensemble – Maritime Jazz
Zaho de Sagazan – Aspiration
John Coltrane Quartet – Wise One
Abstract Concrete – Tomorrow's World
Ill Considered – Jellyfish
Edúv syn, Arleta – Free
Lee Scratch Perry – Green Banana feat. Shaun Ryder
Four Tet – Loved
Folly Group – Big Ground
Whyohwhy – Moving Sand
Ariel Kalma, Jeremiah Chiu & Marta Sofia Honer – A Treasure Chest
Tensión – Construcción (feat. Carmen Burguess)
Nubya Garcia – Fortify
Nadine Shah – Greatest Dancer
Ana Lua Caiano – Vou Ficar Neste Quadrado
Fat Dog – All the Same
Dani Llamas – Campanas del olvido
Virgin Prunes – Sweethome Under White Clouds (2024 Remix by Apparition)
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.